ROZHOVOR | Zhoubné nádory kostí: Udeří nečekaně při běžné činnosti. Pozor na noční klidovou bolest, říká onkoložka

O zhoubných nádorech postihujících skelet (sarkomech) se hovoří poměrně málo. Jak časté je toto onemocnění v české populaci?

Jde o onemocnění skutečně raritní. Dle publikované studie EUROCARE tvoří tyto nádory necelé 0,2-0,3 % všech malignit. V ČR se ročně zjistí lehce nad stovku nově diagnostikovaných případů. Když uvážíme, že za stejnou dobu zhoubným nádorem onemocní v České republice zhruba 76 000 lidí, je to skutečně velmi malé číslo.

Jsou nádory pohybového aparátu některé skupiny obyvatel ohroženy více?

Podle věkové struktury, kterou má dobře zpracovanou Institut biostatistiky a analýz MU Brno, je nejvíce rizikové období růstové akcelerace. Jde tedy především o nádory dětí, adolescentů a mladých dospělých. Druhý vrchol křivky tvoří pacienti starší 50 let.

Existuje nějaká zvláštní prevence u nádorů kostí, nebo platí jen obecné zásady jako nekouřit, hýbat se a zdravě jíst?

Bohužel nádorům kostí nelze předcházet, neznáme jejich přesnou příčinu vzniku. Preventivní doporučení se neliší od všech obecných preventivních doporučení. Velmi často zůstávají dlouho nerozpoznány, protože nemusejí způsobovat žádné obtíže a mohou se projevit až zlomeninou kosti při nepatrném úrazu či běžné činnosti (např. otevření láhve, běžné chůzi, vstávání ze židle, řazení rychlosti v autě, kopnutí do míče apod.).

Psali jsme: Záludné ledviny: Většinou nebolí, pak jde o život. Dialýza je zrychlené stárnutí, říká špičkový lékař z IKEM. Pozor na pitný režim a některé minerálky  

Jaké jsou příčiny vzniku rakoviny kostí či chrupavky?

Kosti představují živý svět. Neustále se odbourávají a staví. Přímá příčina vzniku zhoubného sarkomu není známa. Jsou však známy některé predisponující faktory, familiární genetické syndromy a stavy, které mohou hrát důležitou roli při jejich vzniku.

Je znám vyšší výskyt kostních nádorů vzniklých na podkladě původně nezhoubných kostních lézí (např. kostních cyst, Pagetovy choroby a mnoha dalších) či sarkomy vzácně vzniklé v terénu po předchozí léčbě zářením pro jinou malignitu. Známe i specifické genetické abnormality spojené s vyšším výskytem kostních nádorů (mutace Rb genu, mutace p53 proteinu).

Které typy nádorů skeletu jsou nejčastější?

Mezi tři nejčastější typy kostních sarkomů patří osteogenní sarkom, Ewingův sarkom a chondrosarkom, ostatní subtypy jsou raritní.

Osteogenní sarkom je nejčastější maligní nádor vycházející z kostní tkáně. Je nejčastějším kostním sarkomem dětí a adolescentů. Ročně jsou nově diagnostikovány 3 nové případy na 1 milion obyvatel. Postihuje nejvíce okolí kolene.

Ewingův sarkom je s incidencí o něco vyšší typickým nádorem adolescentů či starších. Častěji než osteogenní sarkom postihuje ploché kosti, pánev a osový skelet. Může vznikat i v měkkých tkáních.

V obou případech bývá prvním klinickým příznakem bolest, a to především noční, která může být spojena s poruchou chůze. Později vzniká bolestivé zduření. Bohužel může být prvním příznakem až vznik patologické zlomeniny, která vzniká při minimálním úrazu. Pro Ewingův sarkom bývají častější i tzv. nespecifické příznaky (zvýšená teplota, vyšší C reaktivní protein či sedimentace, hubnutí, pocení) a to i delší dobu před stanovením diagnózy. U obou typů nádorů je bohužel typické časné zakládání vzdálených metastáz.

Nejčastějším sarkomem dospělého věku je chondrosarkom. Postihuje končetiny i ploché kosti osového skeletu (pánev, lopatka), typickou je tvorba chrupavčité hmoty. Nádor roste pomaleji, dlouho může být zcela bez klinických projevů. Není vzácností, že tyto nádory mohou dosahovat obrovských rozměrů především při umístění v oblasti pánve. Metastazuje méně často.

Na bolest kloubů a páteře si v současnosti stěžuje hodně lidí. Je bolest u zhoubných nádorů kostí ale něčím specifická?

Iniciálně jde ve většině případů o bolest klidovou, noční, s malou reakcí na běžné léky proti bolesti či zánětu. Běžně dostupný prostý rentgenový snímek může mnohé napovědět. Obecně tedy platí, že na možnost vzniku nádorů také v kostech je třeba především myslet. Ve skeletu se však mohou vyskytovat také metastázy z jiných nádorů, které jsou mnohem častější.

Psali jsme: Prevence alzheimera? Odložte křížovky, trik je úplně jinde. Odborník nám řekl víc  

V těle máme přes 200 kostí, napadá rakovina některé z nich více než jiné?

Zhoubné bujení může obecně vzniknout ve kterékoliv kosti. Od článků prstů přes dlouhé kosti, obratle až po kosti tvořící lebku.

Jak probíhá vyšetření při podezření na nádor kostí?

Bohužel se stále nádory kostí u nás i ve světě diagnostikují pozdě. Vyjma bolesti jsou velmi často bez jiných příznaků, neodhalí je žádná běžná laboratorní vyšetření. Proto u každé nově vzniklé bolesti trvající déle než 6 týdnů u dospělých (max. 4 týdnů u dětí či adolescentů) je na místě udělat prostý rentgenový snímek.

Nádor kosti se většinou projevuje odbouráním nebo přestavbou kostní hmoty a tak na rentgenovém snímku můžeme vidět její nedostatek či nepravidelnosti. Již na základě patologického nálezu na prostém rentgenovém snímku by měl být pacient odeslán na specializované pracoviště, které má s diagnostikou a léčbou kostních sarkomů největší zkušenosti. Zde je také zvolena vhodná metoda došetření (CT, MR, scintigrafie, UZ, PET/CT…) včetně odběru reprezentativního vzorku k histologickému vyšetření, které je pro plánování dalších došetření i pro další léčebný postup nezbytné.

Pokud se diagnóza potvrdí, jak probíhá léčba?

Léčba závisí vždy na konkrétním histologickém typu nádoru, lokalizaci, rozsahu a je pro každého pacienta určována individuálně, tedy „šita na míru“ a to za mezioborové spolupráce v rámci sarkomového týmu. Zásadní je pro další osud pacienta léčba chirurgická v převážné většině případů, nicméně u Ewingových sarkomů a také skupiny vysoce maligních osteogenních sarkomů jí předchází i po ní následuje léčba cytostatiky. Ozařování má vyjma Ewingova sarkomu postavení metody doplňkové. Pouze u malé podskupiny velmi pomalu rostoucích chondrosarkomů vyššího věku lze připustit i pouhé sledování.

Nádory často metastazují a i po vyléčení může hrozit návrat nemoci. Jak tomu tak i v případě sarkomů kostí?

Pravidelné sledování nemocného po léčbě kostního sarkomu je dlouhodobé, prakticky celoživotní. A to nejen pro riziko vzniku místních recidivy či vzdálených metastatických ložisek, ale také pro časné podchycení možných pozdních následků proběhlé léčby či časného záchytu dalších malignit. Obecně ale platí, že po ukončení léčby je pacient sledován vždy jedenkrát za 2-4 měsíce první dva roky, 3. rok každé 4 měsíce, 4. a 5. rok každých 6 měsíců, poté ročně. Sledování se dělí na místní (kde nádor byl) a celkové (kde by mohla další ložiska vzniknout).

Děkujeme za rozhovor.