Sekta naháčů řádila i v českých zemích, Žižka proti ní tvrdě zakročil

Název adamité odkazuje k několika různým hnutím, včetně heretického hnutí z Nizozemska. Tyto sekty spolu souvisí jen vzdáleně, snad kromě podobných znaků, jako například praktikování nahoty. Čeští adamité byli radikální křídlo husitského hnutí.

Když byl popraven Jan Hus, někteří z jeho následovníku byli se situací v české církvi ještě nespokojenější, než kdy dříve a odmítali oficiální autority. U mnoha z nich došlo k radikalizaci a někteří z nich chtěli založit komunity, ve kterých by nebylo žádných pánů ani sluhů, pouze rovnost mezi lidmi. 

Když husité zrovna neválčili s křižáky, řešili spory mezi sebou a hnutí se postupně začalo štěpit. Vznikli táborité, orebité či ultrakvisté. A nejradikálnější ze všech - adamité, kteří své jméno odvodili od biblické postavy - Adama. 

Nevíme o adamitech mnoho, ale z textů, které o nich byli napsány vyplývá, že připomínali hnutí hippies, akorát zasazené do tvrdě křesťanského středověku. 

Kronikář Vavřinec z Březové o adamitech napsal: 

A když bloudili po lesích a po horách, upadli někteří z nich v tak velké šílenství, že odhodivše šaty, jak muži, tak i ženy, chodili úplně nazí říkajíce, že jsou v stavu nevinnosti a že šaty byly přijaty pro hřích prvních rodičů. A z téhož šílenství se domnívali, že nehřeší, jestliže se bratr tělesně spojuje se sestrou. A jestliže některá počala, říkala, že počala z Ducha svatého.

Učenec Enea Silvio Piccolomini, který se později stal papežem Piem II. si všiml jejich podivných sexuálních zvyklostí:

Dopřávali si promiskuitního sexu, ale každý partner musel být schválen Adamem, hlavním stařešinou. Když jeden z bratří hluboce toužil po sestře, vzal ji za ruku a přivedl ke stařešinovi. Řekl: "Má duše je vášnivě zamilovaná do této ženy" a stařešina odpověděl "Jděte, buďte plodní a naplňte zemi."

Opovrhovali jimi dokonce i ostatní husité

Jejich aktivity se nakonec ukázali být příliš radikálními i pro ostatní husitské frakce a v roce 1421 byli z komunity vyloučeni. V té době jich existovalo něco mezi 200 a 300, dostatek na to, aby si založili vlastní malou kolonii o pár kilometrů dál.

V létě téhož roku proti nim Žižka vyhlásil kampaň. Pochytal či zabil většinu z nich, přičemž zajatci byli později popraveni jakožto kacíři. Několik málo jich snad přežilo, ale jádro celého hnutí bylo zničeno. Ironií osudu pak tábority o 13 let později potkal podobný osud, když byli označeni za příliš radikální a smeteni v bitvě u Lipan.

České země pak v průběhu patnáctého století pokračovaly jako oblast, kde se náboženská hnutí rozvíjela velmi nekonvenčně a dynamicky. Mnozí historici a učenci toto období dodnes považují za předchůdce protestantské reformace.