Mýty o první pomoci, kterých se lidé bojí: Můžeme resuscitací zlomit žebra a musíme propíchnout jazyk?

Mýtů o první pomoci panuje mezi lidmi velká spousta. Jedním z největších je nutnost přišpendlit pacientovi jazyk ke rtu, pokud ho má zapadlý. Pokud vás tato noční můra děsí už od školních let, kdy se tato metoda učila, a odrazuje od poskytnutí první pomoci, věřte, že nic takového jako zapadlý jazyk neexistuje.

Alespoň ne pro laickou veřejnost. Samozřejmě, že jazyk zapadnout může a zkušení lékaři si s ním dokáží poradit, laik ale nemá šanci poznat, jestli je jazyk zapadlý nebo ne. Vypadá totiž úplně stejně jako jazyk nezapadlý. Takže nějaké přišpendlení ke rtu pacienta je nesmysl. Dýchací cesty se uvolňují záklonem hlavy.

Dalším z velmi rozšířených mýtů, kvůli kterým se lidé zdráhají pomoci, je strach z nákazy například virem HIV, žloutenkou či jinou nemocí. Záchranáři ale upozorňují, že většina nemocí se pouhým kontaktem nepřenáší a pokud, máte jen velmi malou šanci nákazy. Navíc by mělo takzvané dýchání z úst do úst probíhat například přes kapesník, aby se riziko případné nákazy eliminovalo.

Jedním z nejrozšířenějších mýtů o resuscitaci je strach z toho, že když budu pacientovi provádět masáž srdce a tlačit moc silně, že mu zlomím žebra. Tento mýtus není mýtem, ve skutečnosti je možné, že pacientovi žebra zlomíte. A podle lékařů je to zcela v pořádku.

Ruku v ruce s tímto mýtem jde staré tvrzení, že před resuscitací je třeba pacienta udeřit pěstí do hrudníku. Tím se má údajně léčit fibrilace komor a navíc má právě úder zlomit hrudní kost, aby bylo možné při resuscitaci více zmáčknout. Toto je mýtus, a žádné údery zraněnému člověku nijak nepomohou.

Podle lékařů navíc není tak lehké hrudní kost zlomit. Celý koš jako takový je poměrně pružný a pokud budete správně stlačovat hrudník v předepsaných intervalech zhruba 100x za minutu a do hloubky pěti centimetrů, pravděpodobně hrudní kosti nepolámete.

Mnoho lidí na kurzech první pomoci ale tato otázka trápí a neustále se ptají, co by kdyby. Kdyby došlo k praskání žeber, které je poměrně dobře slyšitelné, ničemu to nevadí a podle lékařů rozhodně nejde o důvod, abyste s resuscitací přestali. Ve skutečnosti kolikrát nejde o zlomení žebra nebo hrudní kosti, ale spíše o vykloubení.

Je potřeba se smířit s tím, že čím staršího pacienta resuscitujeme, tím pravděpodobnější je, že u něj k poranění žeber dojde. Ať už se jedná o zlomeninu či vykloubení, je to jen malá cena za záchranu života. Rozhodně tedy není důvod přestávat, i kdybyste zraněnému pacientovi zlomili žeber několik. Lékaři s touto možností počítají.

Lidé se také bojí resuscitovat proto, že si například po autonehodách nejsou jisti, jestli nemá pacient poškozenou páteř. Každý, kdo absolvoval autoškolu, se nejspíš dozvěděl, že s pacienty je lepší nehýbat, pokud se nemohou pohnout sami, právě z tohoto důvodu.

I to je mýtus. Pokud dotyčná osoba nedýchá, nic není přednější než okamžitá resuscitace. Samozřejmě je třeba s pacientem zacházet opatrně, ale rychle. Pokud má poraněnou páteř, vy na tom už mnoho nezměníte. A pokud se budete bát, dotyčná osoba bez vaší pomoci může zemřít. 

Strach z poranění páteře tedy není důvodem k neposkytnutí první pomoci, stejně jako strach z čehokoliv jiného. Jakákoliv snaha o záchranu pacienta se cení a pokud byste zmatkovali a nevěděli co dělat, pomohou vám operátorky tísňové linky, které jsou pro tyto situace vyškolené. Věřte, že je záchrana života je na prvním místě, a pokud se jí člověk ze strachu či jiných důvodů vyhne, hrozí mu nejen doživotní výčitky, pokud kvůli němu zraněná osoba zemře, ale i trestní stíhání. Neposkytnutí první pomoci je totiž trestný čin, za který lze skončit i ve vězení.