Zemanova vláda pokládala přímý prodej MUS za nejvýhodnější, zaznělo u soudu

Odprodej 46procentního státního podílu v MUS za 650 milionů korun schválila sociálnědemokratická vláda současného prezidenta jednomyslně. Mertlík trvá na tom, že konečné vlastníky Appianu neznal, stejně jako nikdo z kabinetu. Možné propojení zájemce o státní podíl a manažerů uhelné společnosti podle něj zkoumala Bezpečnostní informační služba. Její zpráva podezření nepotvrdila, ani nevyvrátila, uvedl bývalý ministr ve svědecké výpovědi u pražského městského soudu.

Návrh na prodej podílu předložil Mertlík vládě společně s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem. "Fond národního majetku v té době už ovládal pouze menšinový podíl v MUS. Neměl prakticky vliv na důležitá rozhodnutí. Na valných hromadách býval přehlasován," popsal situaci.

"Byla by to možnost, ale velmi složitá," odpověděl na dotaz soudkyně, proč stát neusiloval o odkoupení akcií od jiných akcionářů tak, aby se dostal na 50 procent akcií. Uvedl, že osobně dával jednoznačně přednost prodeji státního podílu.

Na další otázku soudu, zda ohledně zvoleného způsobu prodeje panovala mezi ministerstvy shoda, Mertlík řekl, že už si na to nepamatuje. Soudkyně mu připomněla, že na policii před šesti lety vypověděl, že zatímco ministerstvo průmyslu dávalo přednost uzavření smlouvy s konkrétním zájemcem, ministerstvo financí chtělo uskutečnit výběrové řízení. "Vím, že tam byly zvažovány různé možnosti," připustil pak Mertlík.

Obžaloba tvrdí, že Antonio Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla utajeně získali kontrolu nad nadpoloviční většinou akcií MUS. Poté prý záměrně vyčkali, až cena akcií firmy klesla, a od státu koupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Česku tím údajně způsobili škodu nejméně ve výši 3,2 miliardy korun a hrozí jim za to až desetileté vězení.

Vláda podle státního zástupce nevěděla, komu akcie prodává a že za ně bude zaplaceno penězi pocházejícími ze samotné MUS. To ale obžalovaní popírají. Podle nich stát naopak dobře věděl, komu podíl prodává, respektive ho to nezajímalo. Obžalovaní tvrdí, že stát se chtěl podílu zbavit a jedinou jeho preferencí bylo prodat ho subjektu, který zajistí pokračování činnosti MUS.

"Je naprosto jednoznačné, že žádný jiný investor nebyl ochoten investovat do menšinového podílu MUS ani korunu," poznamenal obžalovaný Diviš, který působil jako poradce a zástupce Investenergy. "Investovat do té společnosti bylo riziko," souhlasil Mertlík.

Diviš i Čmejla také zdůraznili, že vláda nikdy nevyžadovala žádné prohlášení ohledně konečných vlastníků či původu peněz použitých k nákupu podílu, což Mertlík potvrdil. "Podveden může být ten, kdo se na něco zeptá. Kdo se nezeptá, poveden být nemůže," podotkl Čmejla. Poukázal i na to, že stát nebyl nucen podíl prodat a v případě pochybností jej mohl držet dál.