Většina amnestovaných je zcela bez prostředků. Jak jim pomoci?

"Vězni mají zájem především o krátkodobé ubytování na noclehárně. Dále žádají přímou pomoc, především šatstvo, jídlo, sprchu a peníze na cestu do trvalého bydliště nebo za sociálním kurátorem," říká sociální pracovnice Azylového domu sv. Terezie v pražském Karlíně Radima Ivančicová s tím, že ohledně finanční pomoci odkazují klienty na úřady práce.

Charita ČR provozuje 23 azylových domů pro lidi bez přístřeší, 20 nocleháren, 21 nízkoprahových denních center. Větší nápor zažívají v souvislosti s amnestií například v severních Čechách. Hned 3. ledna se na azylový dům Farní charity Litoměřice obrátili tři propuštění muži, charita však z kapacitních důvodů mohla pomoci jen jednomu z nich.

"O den později pomohla Diecézní charita Litoměřice nečekaně propuštěnému amnestovanému vězni, oděnému pouze v kalhotách a triku s krátkým rukávem. Byl totiž zavřený v létě a nic jiného na sebe neměl. Charita ho vybavila zimním oblečením," uvádí mluvčí DCH Litoměřice Edith Kroupová.

Provoz karlínského azylového domu byl v minulosti podpořen z výtěžku Tříkrálové sbírky a i díky tomu je jeho kapacita zatím dostatečná. V souvislosti s amnestií se na něj obrátilo zhruba deset zájemců, přesné číslo je obtížné určit. "Programově to nesledujeme, klienti to o sobě nemusejí říkat a my se jich neptáme. V podstatě jde o jednotlivce, tedy nic, co by nás vyčerpávalo," uvedl vedoucí zařízení Stanislav Fiala.

"Stát, kraje i obce však zejména v loňském roce výrazně snížily příspěvky na provoz našich služeb. Charita zde vlastně supluje roli veřejné správy, kdy těmto lidem poskytuje nejen základní lidské potřeby a hradí dopravu, ale v neposlední řadě tím předchází i možnému nežádoucímu jednání ohrožujícímu společnost. Mnohá z těchto zařízení mohou fungovat jen díky příspěvkům soukromých osob, mimo jiné také díky dárcům Tříkrálové sbírky," uvedl ředitel Charity ČR Oldřich Haičman.