Křesťané slaví o Velikonocích nejvýznamnější svátek v roce, zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a každý rok se slaví jindy. Z rozhodnutí ekumenického koncilu, který se konal roku 325 v Niceji, byl totiž Ježíš Kristus umučen v době, která následovala po jarní rovnodennosti, ale ještě před tím, než nastal první jarní úplněk. Toto pravidlo se stalo základem pro určení data konání Velikonoc a Boží hod velikonoční, který předchází velikonočnímu pondělí, se tak slaví první neděli před prvním jarním úplňkem. Datum Velikonoc kolísá od 22. 3. do 25. 4.

Přestože Velikonoce vrcholí Velikonočním pondělím, pro křesťany svátky začínají mnohem dřív. Jejich příprava startuje na Popeleční středu, tj. 40dní předem, které pro křesťana znamenají šest neděl koncentrace, pokání, půstu. O páté neděli postní se v katolickém obřadu poprvé připomíná Kristova smrt. Šestá neděle, poslední postní neděle je Květná, jíž počíná velikonoční Svatý týden (Velký, pašijový týden). Květná neděle připomíná den, kdy Ježíš slavným způsobem vjel do Jeruzaléma a zveřejnil své mesiášské poslání. Lidé jej vítali a mávali palmovými větvemi. V kostelích se proto v tento den posvěcují přinesené ratolesti - v českém prostředí obvykle kočičky.

Těžiště Velikonoc spočívá ve třech dnech – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Velikonoce i liturgický rok vrcholí slavností Zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu (nebo jako noční slavnost vyústí na Hod boží velikonoční).

Zelený čtvrtek a má být připomínkou poslední večeře Ježíše s učedníky a stanovení Nejsvětější svátosti a kněžství. Liturgie zahrnuje také obřad mytí nohou. Stejně jako Ježíš umyl nohy apoštolům, umývají dnes biskupové nohy dvanácti vybraným mužům. Na Zelený čtvrtek se také světí oleje, které se potom používají při udílení svátostí během následujícího roku. Český název vznikl přesmyčkou původního německého Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

Po Zeleném čtvrtku přichází Velký pátek, který je dnem přísného půstu a připomínky Ježíšovy křížové cesty a smrti, kterou na sebe vzal hříchy celého světa. Pro křesťany je to den nejpřísnějšího půstu, je zcela zakázáno jíst maso. Tento den se neslouží mše, ale věřící se scházejí k uctívání kříže.

Bílá sobota, kdy si křesťané připomínají Ježíšovo přebývání v hrobě. Noc ze soboty na neděli je nazývána Velká noc a je vyvrcholením velikonočního týdne. Neděle Zmrtvýchvstání je připomínkou nejdůležitější události křesťanské víry, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. V tento den se také koná vigilie, což je bohoslužba připomínající Ježíšovo vzkříšení.

Pondělí velikonoční se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původně se Velikonoce bohatě slavily i celý následující týden po nedělní oslavě zmrtvýchvstání. Tento týden se nazývá velikonočním oktávem. Postupně tato tradice upadala, až zůstalo jen Velikonoční pondělí a s ním lidové zvyky spojené s oslavami příchodu jara.

S Velikonocemi je spojeno množství zvyků, například malování vajíček. To už mělo začít tehdy, když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě a přišli do jednoho statku, kde prosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila pocestné. Když odešli, chtěla smést pohozené skořápky, jenže byly zlaté. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Pomlázka má tradici v předkřesťanských dobách. Mladé, mízou se plnící větvičky byly symbolem plodnosti. Vyšlehání mělo zajistit zdraví, štěstí a píli.