Soud "v tichosti" pustil na svobodu vraždící monstrum, lidé mají strach

"O změně ústavního léčení v ambulantní jsme rozhodli v dubnu. Nikdo se proti tomu neodvolal, takže rozsudek už nabyl právní moci," řekl pražský soudce Miroslav Sládek. Dvaatřicetiletý Heidinger nyní musí ambulantně navštěvovat psychiatra a užívat léky.

Paranoidní schizofrenii u něj lékaři rozpoznali v roce 2009. Tehdy ho po několikatýdenní hospitalizaci na psychiatrii českobudějovické nemocnice propustili. Heidinger následně nepokračoval v ambulantní terapii, což v únoru 2010 vyústilo v tragickou událost.

Syn obětí Mikuláš Malhocký se pro Deník podivil, že jej o vývoji nikdo neinformoval, píšou Novinky.cz. Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý však sdělil, že pro to nejsou jasně daná pravidla a záleží spíš na domluvě mezi pozůstalými a ošetřujícím lékařem.

„Doufám, že Jan Heidinger z Bohnic nikdy nevyleze. Protože představa, že ho pustí na svobodu a on půjde znovu vraždit, je děsivá," řekl v roce 2012 Malhocký.

Heidinger matku a jejího manžela zastřelil nelegálně drženou zbraní v roce 2010. Otčíma navíc bodl nožem. Do bytu se dostal přes balkón a po vraždě utekl do Německa. Policisté vyhlásili mezinárodní pátrání a Heidinger byl za několik dnů v Německu zadržen, píše tn.cz.

Podle výpovědi jedné ze sester, dcer zavražděných, které u hrůzné události únorové noci byly, Heidinger zazvonil u dveří bytu v Komenského ulici v Českých Budějovicích už v půl desáté večer s tím, že chce přes okno mluvit s Pavlem Malhockým. Ten souhlasil a vyklonil se z okna. Spolu s ním pak k oknu přišla i matka Heidingera Jana Malhocká. Pak bylo slyšet cvaknutí a oba manželé odskočili od okna. "Tatínek říkal, že na ně Honza mířil pistolí," sdělila tehdy dcera mrtvých manželů ve výpovědi.

Když přijela přivolaná policie, případ zadokumentovala, ochranu rodiny, která měla velký strach, však odmítla. "Policie tatínkovi řekla, že jim ochranu dát nemůže, protože nejsou důležití svědci," dodala dcera ve výpovědi.

Další momenty pak strávila celá rodina v obrovském strachu. "Leželi jsme v posteli, když kolem půl jedné zazněl zvuk rozbitého skla u dveří od balkonu. Všichni jsme vyskočili z postele. Pak se rozlítly dveře od pokoje a v nich stál Honza. Nic neřekl, držel pistoli. Vystřelil jednou na mámu, pak několikrát na otce. Pak střílel střídavě na oba. Křičeli jsme se sestrou, ať toho nechá. On střílel dál, nás si nevšímal. Rodiče upadli, Honzovi asi došly náboje. Nechal pistoli na stole, vzal nůž a zarazil ho tátovi do krku. Pak utekl zase oknem," popsala dcera.