Prvomájový zvyk políbit ženu pod rozkvetlou třešní je novodobou tradicí

V tradiční společnosti bylo dovoleno někoho líbat teprve tehdy, pokud už byla dvojice zasnoubena, anebo alespoň muž projevil ve vztahu k ženě nějaké vážnější úmysly. Ještě v 19. století byl totiž polibek považován za vyloženě intimní projev přízně," tvrdí odbornice na lidové zvyky.

Traduje se, že políbení má ženě zajistit krásu a přitažlivost po celý následující rok. Kořeny této tradice bychom však hledali marně. "Nikde to není doloženo," říká Petráňová.

Zatímco původ polibku, kvůli kterému se většina dvojic první květnový den rozjede do přírody, aby tu vyhledala strom osetý bílými květy třešní, nejsou známé, ve všech dalších zvycích, které jsou s tímto dnem spojeny, mají etnologové jasno. "Vše se točí kolem lásky. Vždy to ale musí směřovat k uzavření sňatku," zdůrazňuje expertka.

Také tradiční stavění máje tak bylo spojeno s náklonností k určité slečně. Právě máj, kterou mladík postavil u domku své vyvolené, totiž dal najevo svůj zájem o ni.

K tomuto datu se pojí také škodolibé zvyky, jedním z nich je vysypání cestiček lásky. "Pokud se vědělo o tom, že ve vztahu určitého manželského páru není všechno tak, jak má být, tedy že se například jeden z dvojice dopouští nevěry, bylo vysýpání cestiček lásky způsobem, kterak na problém v chalupě upozornit. Ten, kdo o něčem takovém věděl, pak prostřednictvím písku či vápna, které trousil po cestě vedoucí k domku, dal i ostatním najevo, že právě v této domácnosti není všechno dobré," vysvětluje Petráňová.

Atmosféru nabitou láskou má i předvečer prvního máje, 30. duben. "Je to večer plný vzrušení, kde hrál velkou roli také alkohol. Celé to pak vyústilo večer u ohně, při pálení čarodějnic. Mládenci přitom už nešli spát, a pokud věděli, že si jejich konkurenti ze sousední vesnice postavili máje, snažili se jim ji pokácet," popisuje etnoložka průběh posledního dubnového dne. Veselí pokračovalo i následující den, kdy vesnici obcházeli muzikanti. Na to pak navázala velká taneční zábava.