První máj – svátek práce, lásky i jara

Prvomájový svátek v současné podobě vznikl na konci 19. století. Odboráři, socialisté a anarchisté uspořádali 1. května 1886 v Kanadě a Spojených státech celodenní stávku, kterou si chtěli vynutit osmihodinovou pracovní dobu.

Demonstrací se tehdy napříč USA zúčastnilo 300 až 500 tisíc dělníků. Vlna protestů zasáhla o dva dny později Chicago, kde se odehrály násilné střety mezi demonstranty a policií. Následující den během demonstrace na chicagském tržišti Haymarket explodovala bomba nastražená anarchisty, která zabila několik lidí.

Vůbec poprvé v historii se Svátek práce celostátně slavil 1. května 1888 právě ve Spojených státech. V rámci demonstrací a stávek si tehdy Američané připomínali i dva roky staré události. Nyní se ale tento svátek v USA slaví první zářijové pondělí, stejně jako v Kanadě a na Bermudách. V Austrálii je to pak první pondělí v říjnu.

V roce 1889 schválila 1. máj jako svátek všech pracujících Druhá internacionála (mezinárodní organizace socialistů) na návrh francouzských soukmenovců. Oslavovat jej začalo i nacistické Německo, byť tento svátek původně Adolf Hitler odmítal.

Sovětský svaz transformoval prvomájové oslavy do masové podoby s pompézními průvody a vojenskými přehlídkami. I po rozpadu SSSR si tento svátek zachovává v Rusku a ostatních postsovětských zemích zvláštní atmosféru.

Tento den však měl například v západní Evropě v hluboké minulosti zcela jiný rozměr – oslavoval začátek jarní setby. Byl věnován bohu slunce a plodnosti Belenovi, jemuž Keltové přinášeli symbolické oběti.

První máj je spojen i s další pohanskou tradicí. Žena, která od muže v tento den dostane polibek pod rozkvetlou třešní, bude celý rok přitažlivá a krásná. Polibek pod plodným stromem měl původně zajistit dvojici plodnost, později i krásu pro ženu.