Pro nebožtíky je málo místa, hřbitov v Praze nabídne nezvyklé řešení

Lesní pohřební místo podle ředitele nabídne alternativu lidem, kterým není prostředí běžných hřbitovů blízké a sympatické. "Les vzpomínek bude prostorem, kde se snoubí úcta k zemřelým s úctou k přírodě," uvedl. Místo náhrobních kamenů budou stromy.

Na zhruba dvou hektarech lesa si budou moci lidé vybrat a pronajmout místo pro uložení popela. Ukládat jej budou v biologicky rozložitelné urně nebo vsypem do jamky. V budoucnu navíc dostanou možnost vybrat si místo na přilehlé louce a vysadit na něm strom. Cena za pronájem zatím není stanovena. Podle Červeného bude ale zhruba odpovídat nájmu za běžný urnový hrob.

Na projektu spolupracuje správa hřbitovů se studenty Masarykovy univerzity v Brně, kteří mají za úkol vypracovat podobu pohřebního místa. Zároveň vzniká on-line systém, prostřednictvím něhož si lidé budou moci vybrat volné místo.

Zhruba od konce 12. století docházelo v souvislosti s upevňováním vlivu křesťanství na našem území a se zahušťováním sítě farností k postupnému přesouvání pohřebišť do posvěcené půdy, a to do okolí i vnitřních prostor kostelů. Často byla křesťanská pohřebiště zakládána nově, ale také na místech starých pohanských pohřebišť (např. na Starém Městě). V té době se také ustálil způsob pohřbu, který se ve svém tradičním základu udržel až do poloviny 20. století.

Psali jsme: Morbidní trend: Lidé se připravují na smrt a hledají "kamarády do záhrobí"  

Tento fakt však postupem času přinášel zhoršující se hygienické podmínky. Hřbitovy uvnitř zástavby se postupně zaplnily, kritickým se stávalo zejména období epidemií moru, cholery, černého kašle. První úvahy o přemístění hřbitovů se proto objevily již v 16. století. Nicméně až do 18. století bylo pohřbívání pouze církevní záležitostí a církev jako jediná rozhodovala o všech záležitostech spojených s hřbitovy. Zásadní průlom přinesly až dekrety a nařízení císaře Josefa II. z let 1782-1785, kterými Josef II. nejenže výrazně zreformoval církev a v mnohém i omezil její vliv,, ale také mimo jiné zrušil pohřbívání v klášterech, kostelích a kryptách, přikázal pohřbívání bez jakýchkoliv obřadností (toto své nařízení musel nakonec pro značnou vlnu nevole zrušit) a konečně také zakázal zakládání hřbitovů uvnitř zástavby (jako příklad můžeme uvést např. původní Malostranský hřbitov na Janském vršku, který dnes připomíná jen cedulka na zdi), uvedl server hrbitovy.cz.

Do této doby se tak datuje vznik pražských obecních hřbitovů. Malostranský hřbitov v Košířích byl založen pro katolíky z Malé Strany, Hradčan, Smíchova a Košíř. Evangelíci založili hřbitov v Karlíně (ten byl zrušen v první dekádě 20. století), židovská komunita založila nový hřbitov na rozhraní Vinohrad a Žižkova, armáda pohřbívala své mrtvé na Hradčanech pod valy opevnění (zhruba v místech, kudy dnes projíždí tramvaje mezi stanicí Bruska a Pohořelec). Katolíkům z pravobřežních pražských čtvrtí byl jako obecní určen dosavadní morový hřbitov na Olšanech, který začal být pro účely obecního hřbitova postupně upravován a rozšiřován až do dnešních více jak 50-ti hektarů.

Některé další hřbitovy vznikly rozšířením stávajících hřbitovů u klášterů a kostelů, které nepostihly reformy Josefa II. a nacházely se za hradbami města, jako např. břevnovský hřbitov sv. Markéty u stejnojmenného kláštera či hřbitov u sv. Matěje nad Šárkou. Nejvíce obecních hřbitovů bylo v Praze založeno ve druhé polovině 19. století.