Poslední rozloučení s Petrem Uhlem proběhne 10. prosince ve strašnickém krematoriu

Bylo mu 80 let. Rozloučení, které má být podle jeho rodiny oslavou naplněného života statečného člověka, bude možné sledovat i před velkou obřadní síní na obrazovkách.

"Táta bude mít pohřeb na Den lidských práv," uvedl dnes na sociálních sítích Uhlův syn Michal. Ve stejný den v roce 1988 se na francouzském velvyslanectví v Praze uskutečnilo památné setkání disidentů s francouzským prezidentem Françoisem Mitterandem, kterého se zúčastnil i Uhl.

"Přijďte prosím všichni, kdo jste ho měli rádi, a společně oslavme jeho naplněný život. Obřad se bude konat ve velké obřadní síni ve strašnickém krematoriu dne 10. prosince 2021 v 15 hodin," napsal dnes Michal Uhl na svém facebookovém profilu.

Uhl společně se svoji ženou patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Kvůli svému přesvědčení strávil za normalizace devět let svého života ve vězení a ani v polistopadové době nepřestal s hájením lidských práv.

Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77, stál také u zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v roce 1990 zvolen jako člen Levé alternativy poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo.

V 90. letech byl členem Občanského hnutí, mezi roky 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou v roce 2006 kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal. Za sociálnědemokratického kabinetu Miloše Zemana se stal vládním zmocněncem pro lidská práva.

Uhl se nikdy netajil svými levicovými postoji a zastával názory, které nebyly vždy populární. Jeho přátelé z dob disentu, kolegové, novináři, diplomaté i politici na něj vzpomínají jako na statečného a zásadového člověka, který své názory prosazoval bez ohledu na vládnoucí režim, následky a většinové mínění. Uměl ale podle nich respektovat i lidi s odlišnými postoji.

Ve vězení se Petr Uhl poprvé ocitl v roce 1969 jako představitel Hnutí revoluční mládeže, v němž se angažovali zejména studenti pražské filozofické fakulty. V roce 1971 Uhl, souzený spolu s dalšími v jednom z prvních politických procesů po roce 1968, odešel od soudu se čtyřletým nepodmíněným trestem za podvracení republiky. Po propuštění pracoval mimo jiné jako projektant a koncem roku 1976 se zařadil do okruhu autorů Charty 77 i mezi její první signatáře. Nedlouho poté spoluzakládal také Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.

Právě pro činnost ve výboru byl Uhl odsouzen podruhé, pětiletý trest si odpykal na Mírově a ve Vinařicích. Po propuštění pracoval až do svého posledního zatčení jako topič. Naposledy byl uvězněn 19. listopadu 1989 kvůli rozšíření zprávy o údajné smrti studenta Martina Šmída na demonstraci na Národní třídě. Jeho stíhání bylo zastaveno o týden později, když už komunistický režim nedokázal čelit revolučnímu dění ve společnosti.

Uhl byl držitelem celé řady ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských. V roce 2018 obdržel při předávání novinářských cen Karla Havlíčka Borovského za rok 2017 Cenu Opus Vitae za celoživotní prosazování spravedlnosti, lidských práv a za osobní statečnost.

S Annou Šabatovou, která se také celý život věnovala ochraně lidských práv, měli tři děti.