Šéf Mattoni není "dobytek", podotkl soud. Nárok na omluvu ale nemá

"Bylo prokázáno, že společnost Karlovarské minerální vody se o majetek, který vlastní a který je chráněn, nestarala tak, jak by měla," uvedl soudce Tomáš Novosad. Personifikace firmy v osobě Pasqualeho je podle něj přípustnou zkratkou, protože je známo, že Pasqualeho rodina Karlovarské minerální vody vlastní.

Pasquale se žalobou domáhá toho, aby asociace odstranila ze svých webových stránek článek ze srpna 2011, který ho označil za "devastátora kulturního dědictví v Kyselce", a aby zabránila šíření dopisu z prosince 2011, jenž ho přirovnal mimo jiné k "dobytku". Zároveň požaduje symbolické odškodné 1 Kč a uveřejnění omluvy na webu asociace a na zpravodajském serveru.

Soudce prohlásil, že Karlovarské minerální vody svůj majetek v Kyselce dlouhodobě neudržovaly a přihlížely tomu, jak byly budovy devastovány vlivem času, prostředí a povětrnostních podmínek. Na argument Pasqualeho právničky Petry Mirovské, že společnost získala zmíněných šest domů v roce 1993, kdy už byly ve špatném stavu, nepřistoupil.

Zamítnutí žádosti o omluvu soudce zdůvodnil mimo jiné tak, že za to, co je pravda, se většinou neomlouvá. Asociace narazila pouze s přirovnáním Pasqualeho k dobytku. "Myslím, že to už je přes čáru," poznamenal soudce.

Pasquale, asociace i její místopředseda Martin Kadrman, proti němuž žaloba rovněž směřovala, si na místě ponechali lhůtu na rozmyšlenou, zda se proti dnešnímu rozsudku odvolají. Mediální zástupce KMV Michal Donath ČTK později informoval o tom, že Pasquale s rozhodnutím soudu nesouhlasí a odvolá se. O žalobě tak bude rozhodovat ještě pražský vrchní soud. 

Karlovarské minerální vody a asociace spolu kvůli Kyselce vedou řadu soudních sporů. Areál někdejších lázní Kyselka chátral už od doby privatizace na počátku 90. let, a přestože se postupně objevilo několik plánů na jeho obnovu, nebyly nikdy realizovány. Asociace je přesvědčena, že za současný stav budov nesou minimálně morální odpovědnost Karlovarské minerální vody. Firma to odmítá.

Ledy se přeci jen hnuly

Karlovarské minerální vody na svém webu zdůrazňují, že samotný areál bývalých lázní v Kyselce jim nikdy nepatřil. Vlastní pavilon Löschner, dům Stallburg, někdejší hotel Praha a objekty bývalých kanceláří. 

Postoj majitelů stáčírny vůči staré Kyselce se ale začal, možná i vlivem veřejného mínění, měnit. V září 2012 firma Mattoni otevřela opravenou vlečku, opravovat se začal i historický dům Stallburg, pavilon Leschnerova pramene a hotel Praha. Na podzim 2012 byl také oznámen vznik obecně prospěšné společnosti za záchranu Kyselky, do které vložila 20 milionů korun i společnost Karlovarské minerální vody. Do čela společnosti se postavil Vladimír Lažanský. Podle něho je možné Kyselku zachránit daleko levněji, než říkali ještě nedávno mnozí odborníci.

Asociace na ochranu a rozvoj Kulturního dědictví ČR se v srpnu uznale vyjádřila k záchraně Löschnerova pavilonu. "Pavilon se podařilo po dvaceti letech vysvobodit ze spárů náletových dřevin a kopřiv. Minerální vody v současné době objekt vyklízejí a čistí. Nerozpadlé konstrukce střech nikdo nevyhodil, ale jsou uložené vedle stáčírny. Chválíme Mattonku za citlivý přístup," řekl viceprezident asociace Martin J. Kadrman.

"To jsou věci, kterým málem nejde ani věřit. Je to fajn. Po dvaceti letech katastrofických zpráv o rozpadající se Kyselce najednou slyším pochvalu," kroutila hlavou vedoucí stavebního úřadu v Kyselce Božena Míšková nad uznáním, které o víkendu adresovala Mattonce asociace. I ona má radost, protože KMV mohly podle ní jen Löschnerův pavilon provizorně zastřešit a jít od něj pryč, napsal iDnes.cz.