Kuvér! Za co v restauraci vlastně platíme?

Slovo kuvér pochází z francouzského „couvert“, což znamená pokrývku či pokrytí nákladů. Slovo „couverts“ pak znamená příbor. V prvotním významu se tedy jedná o pokrytí nákladů na hosta. Do toho se řadí prostřený stůl a použité nádobí. Jedná se o jakousi prvotní investici restaurace do hosta.

V méně kvalitní restauraci se může stát, že hostům jako kuvér naúčtují pečivo, sůl, pepř či jiná dochucovadla. Přitom vůbec nezáleží na tom, že host si třeba žádnou s těchto věcí navíc nedopřál. Položka na účtence se prostě stejně najde. Host se může ohradit, že nic kuvéru nevyužil a neplatit ho – pokud není v jídelním lístku výslovně uvedeno, že si restaurace účtuje určité množství peněz za volně dostupná dochucovadla či pečivo a podobně.

Velká část českých restaurací si kuvér účtuje. Mají představu, že si tím dohání ušlé zisky ve chvíli, kdy si host objedná jen pití. Zároveň si takové restaurace představují, že tím získají lepší status. V dřívějších dobách byl kuvér, v podobě pečiva, másla či plátěného ubrousku.

V kvalitní restauraci kuvér na jídelním lístku nikdo nenajde. V těchto restauracích sice host dostává pečivo s bylinkovým máslem nebo olejem, aby měl co „uždibovat“, zatímco čeká na jídlo, ovšem na účtence se tato položka neobjeví. Považuje se to totiž za jistou pozornost podniku, za kterou se neplatí. Restaurace je schopná si určit, kolik do hosta může investovat a jak nepřijít o tržby. Proto se do ceny jídla započítají nejen náklady na jeho přípravu, ale i dostatečná částka, aby restaurace pokryla vedlejší náklady a stále měla určitý profit.

Takzvaně kuvérové restaurace by od tohoto přístupu měly upustit. Dnes je taková přirážka jako kuvér spíše přežitkem, o který již nikdo nemá zájem. Hosté nemají zájem o to, aby jim restaurace účtovaly položky, které nevyužijí. Proto se pak tito lidé raději přesunou do jiné restaurace.