ROZHOVOR | Tomáš Klus kritizuje: Vládne nám stádo! A co Čech, to kverulant

EZ: V písni Pánubohu do oken kritizujete českou společnost. Co bylo impulsem k jejímu napsání?Rozhlédnutí se kolem sebe. Nerad bych, aby ona píseň vyzněla jako laciná filipika na téma Náš politik. Jde o narážku na povahu, kterou jsme si přivlastnili, na povahu nešťastně českou, díky čemuž už neplatí pořekadlo: Co Čech, to muzikant, ale: Co Čech, to kverulant.Stádo, které nás reprezentuje, nerespektuje ohrady, neboť v plotě, který je má ve výběhu udržet, schází napětí, které mu máme dodávat my, ostražití občané/voliči. Neřku-li pak, že namísto práce, kterou od nich očekáváme, se nám v ohradě začali převážně pást.Máme-li sílu neustále si na něco stěžovat, pak nevěřím, že v sobě nenajdeme i sílu pro to, dát věci do pohybu tak, abychom sílu stěžovací později využili pro mnohem duchaplnější činnosti.EZ: Je to podle vás s Českem opravdu tak špatné?Není to tak špatné v porovnání s jinými postkomunistickými zeměmi, není to tak špatné v porovnání s Indií, Afrikou a já nevím kým, ale to je alibismus. Jakákoli srovnání už v sobě v dnešní době skrývají pel populismu, ba spíš demagogie. Průměrný plat má u nás jen nadprůměrně ohodnocený pracovník, daně sice máme srovnatelné se Západem (tak na co si stěžujeme?!), ale výplaty máme stále východní. A podobných příkladů se nabízí nespočet. Ale to je běh na dlouhou trať. Až další krok na cestě ke... dejme tomu, změně. Užiji často citovaného slova - schází transparentnost. Člověk má kolikrát pocit, že se ocitnul v Kafkově románu - všichni všechny znají, ale zároveň ne, všichni ví všechno, ale zároveň nic, protože tuší, že ostatní o něm ví něco ví. Je to zamotané? Zmatené? Neprůhledné? Ne, je to české.EZ: V písni se ptáte „za co, Panebože, za co trestáš tento prostý lid?“ - za co to podle vás je a jaká je podle vás šance na zlepšení?Za laxnost, s jakou tomu všemu přihlížíme. Řešení je v uvědomění si, že hrdinstvím už není k volbám nejít, ale právě naopak. Mám ale strach, že jako celek dokážeme fungovat jen v dobách, kdy nám kdosi práská nad hlavou bičem, a to mě děsí. Zase radikálně přituhuje zprava i zleva. Hrůzostrašné je, že se to týká celé Evropy. EZ: Zajímáte se o politiku?Do té míry, do jaké se mě týká. Tedy v zásadě ano. Mnohým věcem nerozumím, tak se je snažím alespoň nějakým způsobem vycítit. Ale to, že zahníváme, dojde i člověku stiženému krutou rýmou.EZ: Jaký máte názor na nejvyšší politiky?Přestávám se v nich orientovat. Česká ministerstva připomínají hodinové hotely.EZ: Vidíte mezi nimi někoho, kdo by mohl být pro ostatní vzorem, koho byste si vážil?Myslel jsem, že ano, ale už vím, že myslet, znamená ...... vědět.MRZÍ MĚ, ŽE SE VYTRÁCÍ TOUHA PO VĚDĚNÍEZ: Jak vznikají vaše písně? Co vás k nim inspiruje?Těžko říci. Se špetkou patosu se snad sluší říci, že sám život...EZ: Často využíváte různé hříčky, hrajete si s jazykem. Je to spontánní nebo nad tím dlouho a cíleně přemýšlíte?Kalkul se mi příčí. Jsem příznivec autenticity a spontánnosti. A to jak v živém, tak v psaném projevu. Jdete-li s kůží na trh, pak je nechutné nosit kůži cizí.EZ: Svými texty i nejrůznějšími náznaky a odkazy (např. na Čechova) se snažíte donutit lidi přemýšlet. Co je vaším cílem? Vzdělat posluchače, donutit k zamyšlení nebo třeba se jen vypsat ze svých momentálních pocitů?Kombinace obého. Mrzí mě, jak se vytrácí touha po vědění, ačkoli je pochopitelná s ohledem na přesycenost informacemi, které se na nás valí všudemožně. Snažím se nabádat ke zpomalení, snad k mírnému konzervativismu ve smyslu „nač čtečky, když kniha voní/proč email, či sms, když teprve s dopisem odešlete myšlenku tak, jak ve vás vzkvetla?“. Doba nás nutká hnát se za stále novějším, stavíme tak základy na vzduchoprázdnu, neboť vše podstatné už bylo řečeno, současné „velké myšlenky“ jsou pouhými parafrázemi myšlenek starých.EZ: Jak se cítíte těsně po koncertu?Nemluvně. Nejistě. Taková post coita jsem míval, i když jsem sportoval. Po závodě/po koncertě vždy hledám okamžiky, v nichž jsem nebyl naplno a vyčítám si je. Lidé, kteří přišli, trenéři, kteří mě trénují – musí intenzivně pocítit mé plné nasazení, neboť si to zaslouží.EZ: Uvažoval jste někdy o tom, že byste přestal zpívat a věnoval se například naplno herectví?Neuvažoval. Můj herecký arzenál není natolik rozsáhlý, abych jím mohl přecházet z role do role. Znám své hranice a připadá mi vkusné dodržovat je. Nebudu-li zpívat, budu se učit učit.EZ: Vystudoval jste DAMU. Pomáhá vám to nějak při vystoupeních?Určitě. DAMU odbourá spoustu bariér, ačkoli si to vykompenzuje pěstováním mindráků, ale co se týče veřejné sebeprezentace, vychová vás zdařile. Myslím.EZ: Co vám zpívání dává?Příležitost k sdělnosti. Ta je mi nutná pro přežití. A je jedno zpíváte-li v obýváku babičkám anebo v obrovské hale vnučkám jiných babiček.EZ: Obsadil jste druhé místo v Českém slavíku 2011. Překvapilo vás to?Jistěže! Podivuji se nad tím už týden.EZ: Jsou pro vás podobná ocenění důležitá? Nakolik si jich ceníte?Libovolně. Libozvučné cenění člověka jej v jistém smyslu slova omezí, neb to s sebou přináší jistá očekávání stran porotců, rozhodčí komise, popřípadě, a to je nejdůkladnější, veřejného mínění. Omezením míním fakt, že tvůrčí svoboda je rázem podrobena drobnohledu a o svobodě jako takové už nemůže být řeč, neboť jakékoli zabřednutí do tvůrčího procesu už se nutně střetne s myšlenkou, že neobhájíte-li příště své ocenění, jste horší a jiné než lepší umístění je považováno za neúspěch, a to člověka, jehož profesní existence je závislá na vratkosti veřejného mínění, znejistí a snadno ho může uvést do křeče podrobení se obecnému vkusu. Proto všem, kteří mi věnovali čas, finanční investici a především důvěru, slibuji, že velkou část své energie věnuji tomu, bych se jimi nenechal „omezit“. Nebudu opatrný a budou-li, budu si dalších ocenění cenit o to více, neboť tak společně můžeme urazit větší kus cesty.ŽE JSEM DRUHÝ KRYL? TO JE NABUBŘELÉEZ: Často býváte označován za pokračovatele Karla Kryla a Jaromíra Nohavici. Co si o těchto dvou písničkářích myslíte, jak je vidíte?Dovolte mi se vůči takovému označení ohradit. Je nezasloužené, předčasné a zbytečně nabubřelé. Tvorby a vůbec i osobností obou pánů si vážím natolik, že být s nimi shrnut v jednom řádku mi připadá nedůstojné jejich velikosti.Myslím si o nich to, že v době, která postrádá jakékoli stálosti a úctu k jazyku, je jejich odkaz nutno vyzdvihnout, neboť jsou oba klenotníky i brusiči našeho posledního národního pokladu, který nelze rozprodat, nýbrž pouze rozpadnout. Navíc Karel Kryl je mi morální ikonou srovnatelnou s nepřehlédnutelností síly ducha Milady Horákové.EZ: Chtěl byste se stát „novým Karlem Krylem“?Ne. Nový Karel Kryl je nesmysl, neboť „starý Karel Kryl“ byl, je a bude.EZ: Jsou podle vás písničkáři potřeba i v dnešní době?Jsou zapotřebí v každé době, která je chudá na slova.EZ: Pochybujete o sobě někdy?René Descartes mi mluví z duše!EZ: Pozorujete na sobě nějaký vývoj? Mění se témata, o nichž píšete nyní a o kterých jste psal, když jste začínal?Pozoruji. Vyvíjím se ruku v ruce s tématy, nad kterýma je nutné se konečně zamýšlet.EZ: Kde vidíte sám sebe za 10 let?Nerad na sebe hledím do daleké budoucnosti a vzhledem k mému věku je desetiletí skutečně velmi vzdálená doba. Jediné, co vím, je, že stále intenzivněji dospívám k rozhodnutí – nedospět.EZ: V lednu letíte do Indie. Proč?Hledat. Poznávat. Vidět. Srovnávat. Vypnout. Ustálit. Chápat. Sjednotit.Se.