KOMENTÁŘ | Šest argumentů pro euro. Je reálné, že ho Česko přijme?

Tak já si k tomu připravil několik bodů.

Za prvé. Velmi se divím, co tu řešíme. K přijetí eura coby měny jsme se zavázali naším vstupem do Evropské unie už v roce 2004. Hlasovalo se o tom v referendu. Takže vůle občanů by se mohla jednou provždy považovat za prokázanou. 

Za druhé. Ano, necháme-li si korunu, budeme moci provádět vlastní měnovou politiku a moci si nalhávat, že jsme nezávislí. Je tu jedno velké ale. Totiž je sice hezké, že jste zemí s autonomní měnovou politikou, ale pokud ta není vykonávána správně, budete na tom o dost hůř, než všichni okolo. Loňský rok spolu s brutální inflací by v tomhle pohledu mohl napovědět.

Za třetí. Vlastní měna v globální ekonomice je jen symbol. Lpění na něčem, co nemá velký význam.  To, čím budeme platit nebo neplatit, je vlastně dost jedno, naše bohatství či chudoba na tom nezávisí. Podstatná je jiná věc, totiž schopnost téhle země být produktivní, přicházet s inovacemi, prostě a jednoduše zda i do budoucna dokážeme nabízet takové produkty a služby, o které bude zájem a někdo nám za ně zaplatí. 

Za čtvrté. Vyhýbat se přijetí eura ze strachu ze zdražování je nesmysl. Teď máme korunu a je u nás fakt draho, dokonce dráž, než v leckterém sousedním státě nejen na východě, ale i západě. Příčinou zdražování není měna, kterou platíme, ale nefunkční konkurence, kterou jsme v naší polistopadové éře skrze naše volené zástupce dopustili. 

Za páté. Transakční náklady směn korun za eura nejen při cestování, ale hlavně v obchodu, na kterém je česká ekonomika bytostně závislá, nejsou malé, stejně jako náklady na zajištění kursového rizika. Přijetí by každému z nás zjednodušilo život. Ale hlavně těm, kteří tu podnikají, obchodují a zaměstnávají lidi. 

Za šesté. Eurozóna dokáže nepochybně vzdorovat globálním spekulacím mnohem lépe, než malá ekonomika s vlastní měnou. Za období od května do listopadu ČNB na obranu koruny proti oslabování vydala v součtu 25,6 miliardy eur (614 miliard korun), jinými slovy pálila rezervy. Jestli hledáte jeden jediný racionální důvod pro euro, tady ho máte. 

Takže suma sumárum. 

K euru už jdeme, nenápadně a potichu, ale jdeme. Účtování v eurech, obchodování v eurech už máme. Protože to nejde jinak. A tak ve finále nestojíme před otázkou ekonomickou, ale politickou. Před politickým rozhodnutím, na kterém by snad tato vláda mohla najít shodu a odvahu. I když moc šancí tomu nedávám. Ale kdo ví. 

Osobně se pesimisticky obávám, že nakonec rozhodnou hlasy obyčejných lidí v průzkumech veřejného mínění a snahu o racionální volbu eura pošlou k ledu. Ty hlasy lidí se budou odvíjet od aktuální ekonomické situace a hlavně sentimentu nad něčím, co znají, tedy nad korunou. A přiznejme si, vzhledem k náladě lidí v post-covidové době, poté, co jsme si prošli energetickou krizí, zrovna optimismem neoplývají. Politikům to je jasné, navíc volby jsou za dveřmi. 

A tak o naší budoucnosti – a i o skrytém pálení stovek miliard v boji s globálními kapitálovými spekulanty, jak se to děje nyní, nakonec stejně rozhodnou lidi, kteří nevědí nic o ekonomice, natož té měnové, ale prostě nemají rádi změny. 

Moc rád bych se ale pletl.