100 let od vzniku Osvobozeného divadla. Nebálo se postavit totalitnímu režimu

Počátky Osvobozeného divadla se začaly psát roku 1923, když si skupina studentů a herců založila divadelní soubor, jehož tvorba se opírala o aktuální společenské problémy, které kritizoval ve svých představeních. Zároveň se zde kladl důraz na setření hranic mezi jevištěm a hledištěm, a herci a diváci si tak měli být blíž.

Název Osvobozené dovadlo se poprvé objevil na podzim roku 1925, oficiálně byl pak použit na začátku února 1926. Teprve o rok později se do souboru zapojili Jan Werich a Jiří Voskovec, tedy pozdější ikonické tváře Osvobozeného divadla. Jejich první autorskou hrou byla dnes již notoricky známá West pocket revue inspirovaná Chaplinem nebo Laurelem a Hardym, kde se také poprvé objevil koncept forbín, které se pro Osvobozené divadlo staly typickými. Během těchto tzv. předscén herci glosovali aktuální události či politiku. Forbíny se dopředu většinou nepřipravovaly a vznikaly okamžitě na místě. Tehdy se k Voskovcovi a Werichovi připojil i Jaroslav Ježek, ten je doprovázel hrou na klavír. Dostal i prostor pro improvizaci a na několik slov z publika během chvilky zkomponoval skladbu. Později Ježek skládal hudbu a Voskovec s Werichem psali texty písní.

Po dlouhou dobu hrálo Osvobozené divadlo komedie, postupem času se začalo soustředit více na satiru, což souviselo s napjatou situací ve společnosti. Od počátku vystupovali Voskovec s Werichem s bíle namalovanými obličeji s výraznými černými konturami. Dalším charakteristickým znakem Osvobozeného divadla byla bohatá improvizace, kdy se herci přizpůsobovali reakcím diváků. Hry si dvojice psala sama, a to mnohdy v rekordním čase. Voskovec s Werichem proto často skoro nespali – psali totiž ve dne i v noci. Jedna ze slavných her nazvaná Balada z hadrů byla připravena k prezentaci za pouhých deset dní! Součástí každé hry byla také píseň, ty také vznikaly velice rychle.

Aktéři Osvobozeného divadla velice rychle odhadli nebezpečí totalitních režimů, zvláště toho fašistického a nacistického. A tak se na tuto hrozbu rozhodli upozorňovat prostřednictvím svých her. Roku 1932 vznikla hra s názvem Caesar, po jejímž uvedení se o Osvobozeném divadle začalo hovořit jako o divadle politickém. Proti dílu se ohradil Edvard Beneš, protože mu připadalo moc kritické a podrývající demokracii. Ani tato kritika však Voskovce s Werichem neodradila a hned příští rok napsali hru Osel a stín, a ta již měla silný protinacistický náboj. Ve stejném roce představení Osvobozeného divadla navštívil sám Tomáš G. Masaryk, který si ho velice pochvaloval.

Hra Osel a stín byla pro Osvobozené divadlo stěžejní, protože právě v ní se herci opravdu otevřeně postavili proti nacismu. Dokonce se nebáli dát postavě osla hlas Adolfa Hitlera, čímž sklidili u diváků úspěch, ale také vstoupili na tenký led. V nacistickém Německu se Voskovec s Werichem odsuzovali za hanobení jejich vůdce. Edvard Beneš, který předchozí hru divadla kritizoval, se ho nyní překvapivě zastal. Protesty, výhružky a útoky se však na herce hrnuly čím dál častěji, což je nakonec přivedlo k ukončení činnosti a k emigraci do zahraničí. Divadlo fakticky zaniklo po obsazení našich zemí nacistickým Německem a ani po druhé světové válce se jeho činnost nepodařilo obnovit.