Češi mají jednu z nejdokonalejších věcí v Evropě. A vůbec o ní neví

Pěší turistika je jednou z oblíbených aktivit Čechů. Láká nás poznávat neznámé kouty naší vlasti, jedinečnou přírodu a historické památky, kterých je na našem území opravdu hodně. Pokud patříte mezi ty, kteří neholdují moderním technologiím a navigace pomocí GPS vám nic neříká, můžete být v klidu. Česko totiž disponuje jednou z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení. Pokud máte alespoň základní orientační smysl, neměli byste se v české krajině ztratit. 

Červené, modré, žluté a zelené šipky na stromech a informačních tabulkách se na našem území začaly poprvé objevovat už v roce 1884 na území Beskyd. K rozmachu značkování došlo o čtyři roky později, kdy byl založen Klub českých turistů (KČT). Na tvorbu pěších turistických tras významně přispíval stát případně dobrovolní dárci. Mezi první kompletně značené trasy patří ty v oblasti vodní nádrže Štěchovice pod Prahou, dále okolí Karlštejna a Berouna. Šestičlenná skupina "značkařů" dokázala za pět dní označit trasu dlouhou zhruba 55 kilometrů, původně se používala pouze červená barva, což byl problém v případě, že se trasy křižovaly. Postupně se tak přidala modrá barva a v roce 1916 se už používaly všechny čtyři barvy. 

Turistická značka jako taková neslouží pouze pěším turistům. Existují také specializované turistické značky pro cykloturistiku, lyžaře nebo speciální městské informační systémy. Cyklotrasa je typicky značená dvěma žlutými pásy a uvnitř pásem červeným. 

Síť značek se intenzivně rozrůstala za první republiky. K zanedbání propracované sítě došlo zhruba v letech 1938-1954, kdy značení nebylo dostatečně obnovované. Postupně však došlo k rozšíření systému značení o směrovky a nástěnné mapy. O obnovu a údržbu celé sítě se dnes stará KČT, přispívá mu na to odbor cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj.

Typická barevná značka je tvořena vodorovným barevným pásem, nad nímž i pod nímž je bílý pás. S postupem času byl symbol obohacen o směrovku. Do systému turistického značení spadají také naučné stezky, které mohou utvářet organizace ochránců přírody, obce nebo města. Naučnou stezku poznáte podle symbolu bílého čtverce se šikmým zeleným pruhem. 

Málokdo ví, že české turistické značení lze nalézt také v Rumunsku nebo na Ukrajině, ale také v daleké Brazílii, kde došlo loni k vyznačení 60 kilometrů dlouhé trasy u města Bataypora. Snad nejpodobnější tomu našemu je značení polské. Poláci však kromě čtyř základních barev používají ještě pátou, a to černou. 

Specifické značení turistických tras má Francie. Tam vás v přírodě nasměrují malé plastové tabulky, na nichž je zobrazen barevný geometrický útvar. Jedná se hlavně o kolečka nebo trojúhelníky, které jsou připevněné k podkladu tabulky. Francouzi používají také pásové značení, používají i křížek umístěný nad značkou, který turistovi sděluje, že dál jít nemůže. 

Česko je se svými zhruba 40 tisíci kilometry značených tras na prvním místě v Evropě. Navíc jich může přibýt. Novou trasu totiž může KČT navrhnout kdokoli. Striktní význam jednotlivých barev tras nehledejte, protože neexistuje. Červenou jsou ale obvykle značeny trasy nejdůležitější nebo dálkové, modré jsou spíše regionální. V sousedním Polsku má každá z pěti barev svůj význam podle náročnosti trasy.