Po turistických značkách u nás chodíme už 135 let

Turistika se u nás začala rozvíjet v časech romantismu, tedy někdy na konci 18. století. Tehdy začali lidé vyrážet do přírody, do hor nebo putovali po zajímavých historických památkách. V průběhu 19. století nabyla turistika na oblibě a formovaly se také první turistické spolky. V roce 1888 vznikl Klub českých turistů, organizace existující dodnes. A právě Klub českých turistů v našich zemích vybudoval síť značených turistických tras. S touto aktivitou začal přesně před 135 lety, roku 1889.

Snad každý se už někdy setkal s turistickými značkami – pásovým značením se středovým barevným proužkem, který určuje trasu. Značky se objevují na cedulích, stromech, kamenech nebo třeba plotech. Na našem území se nachází jedna z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení na světě, v současné době čítá více než 43 tisíc kilometrů! S malováním značek u nás začal Klub českých turistů za pomoci svých členů, kteří zadarmo tuto činnost vykonávali. Tito tzv. značkaři ostatně působí dodnes. Vůbec první značená turistická trasa na našem území vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům ve středních Čechách a nesla červenou barvu. Následně červenou značkou čeští turisté označili i trasu z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na hrad Karlštejn. Po této značce se můžete vydat i dnes.

Do druhé světové války u nás vznikla velice rozsáhlá síť turistických tras se srozumitelným a systematickým značením. Během zuřícího válečného konfliktu se však přestal rozvíjet, protože chyběli dobrovolníci na udržování tras i značek a na vytváření nového značení. Také zanikly některé záchytné body na turistických trasách nebo bylo nebezpečné po určitých stezkách chodit kvůli hrozbě zaminování území či přítomnosti armády.

Ani po druhé světové válce se o turistické trasy a značení nezačalo více pečovat. Komunisté činnost Klubu českých turistů prakticky zakázali, protože museli mít působení spolků pod svým dohledem. A tak i turistika byla v podstatě znárodněna. Teprve v 50. letech minulého století se znovu začalo s udržováním stávajících a tvorbou nových turistických tras a značek. To dostal namísto Klubu českých turistů za úkol státní Svaz turistiky Československého svazu tělesné výchovy, od roku 1969 pak nově vzniklý Český svaz turistiky, respektive pod něj spadající značkařská komise. Klub českých turistů se mohl vrátit ke značkování až v roce 1990, kdy obnovil svou činnost.

Podoba turistických značek se za 135 let své existence příliš nezměnila. Od počátku se jednalo o obdélnou značku tvořenou třemi vodorovnými pruhy: dva bílé jsou nahoře a dole, uprostřed se nachází pruh barevný – ten nejdůležitější, dle kterého se turisté při cestě řídí. Značky vznikající již koncem 19. století byly o něco větší než ty dnešní. Barevný prostřední pruh měl mít šířku 10 centimetrů, bílé pruhy 4 centimetry. Dnes jsou všechny tři pruhy stejně široké. Dlouho existovaly pouze červené turistické značky, od roku 1916 se značí i dalšími barvami, a to podle určitého systému. Červená barva označuje trasy dálkové nebo hřebenové, modrá patří trasám jistého významu, zelená je určena pro místní kratší trasy a žlutá je vlastní trasám nejkratším a nejméně náročným či také zkratkám a spojovacím cestám.

Turistické značky na trasách doplňují také tabulky ukazující směr k určitým místům a označující důležité záchytné body. Na rozcestích se nacházejí šipky s napsanými místy a vzdáleností, která k nim vede. U nás se vzdálenost uvádí v kilometrech, v některých zemích v časových intervalech, tedy v minutách a hodinách. Tabulky označující záchytné body obsahují kromě místního názvu mnohdy také doplňující informace, jako je nadmořská výška nebo třeba zajímavosti. Směrovky a informační tabulky získaly jednotný vzhled někdy ve 30. letech minulého století, v té době se zhotovovaly ze dřeva. Na konci 50. let je nahradily cedulky kovové, v 80. letech pak z umělé hmoty. Tehdy také vznikla jejich podoba, která se užívá dodnes.