Majuro: Jak se žije na zapomenutém ostrově uprostřed ničeho?

Marshallovy ostrovy se rozléhají téměř uprostřed Tichého oceánu na severní polokouli v oblasti tzv. Mikronésie. Z ostrovů to jsou 4 400 kilometrů do vzdáleného Japonska. Tato tichomořská oblast proslula zejména aktivitami americké armády na místních atolech Bikini nebo Kwajalein. 

Souostroví se skládá výhradně z atolů (je jich 29) a dalších 5 ostrovů. Povrchy všech ostrůvků a ostrovů (dohromady jich je 1 152) jsou ploché, kopce a údolí byste hledali marně. Průměrná výška ostrovů jsou 2 metry nad mořem. Nejvyšší "hora" Likiep měří 10 metrů. 

Nejobydlenějším ostrovem je atol Majuro, kde se nachází i stejnojmenné hlavní město. Na ostrově, který na mapě působí jako ostrůvek uprostřed ničeho, žije přes 27 tisíc obyvatel. Jelikož jde o atol, ve skutečnosti ho tvoří 64 malých ostrůvků. Na Majuru tak najdete i budovu parlamentu, centrální banku, mezinárodní letiště Amata Kabua nebo univerzitu. 

K Majuru přináleží i menší města Delap, Uliga a Darrit, které propojují úzké pruhy pevniny. Pokud byste se na ostrov vydali jako turisté, náklady na tamní dopravu vás nevyjdou draho. Většinu ostrova totiž můžete projít pěšky, a to i na nejslavnější pláž Luara Beach. Pokud ale neholdujete dlouhým procházkám, můžete být klidní, i taxíky jsou na ostrově levné. Do jednoho taxíku se totiž běžně vejde několik turistů a je zcela normální, že lidé volají i na zpola obsazené vozidlo. 

Evropského turistu mohou na ostrově překvapit divocí psi, kteří se tam jen tak potulují. Nemusíte ale mít obavy, pokud psy nedráždíte, neměli by na vás zaútočit. Přesto se doporučuje, aby u sebe návštěvníci měli pro případ nouze nějakou tyč nebo kámen, kterým by psa odehnali. 

Majuro je pro turisty ideálním výchozím bodem pro cestu na další ostrovy. Již zmíněná pláž Laura Beach se nachází na západě ostrova.

Ostrované, kteří mluví marshallštinou, si ve většině případů osvojili i základy angličtiny. Ač se můžete na ostrově cítit jako na konci světa, internetové připojení na ostrově je relativně dobré, asijská centra pro pedikůru a manikůru zpravidla nabízejí wifi připojení zdarma. Potraviny na ostrově zavírají poměrně brzy, největší nával se dá očekávat v dopoledních hodinách. Typickým pokrmem ostrovanů jsou mořské plody, oblíbený je zejména tuňák. 

Ostrov drží při životě zejména sektor služeb. Významná je také produkce kokosového mléka. Tamní ústřední nemocnice nabízí 81 lůžek pro pacienty, v rámci ostrovů ale funguje i množství menších zdravotnických zařízení. 

Domorodí obyvatelé se dožívají v průměru 59 let (muži), respektive 60 let (ženy). První obyvatelé se na ostrovech objevili už před 2 tisíci lety. Majuro se jakožto součást Marshallových ostrovů stalo ke konci 19. století kolonií Německého císařství, tuto kolonii násilně převzali Japonci v roce 1914, Společnost národů následně uznala japonské nároky nad územími. V roce 1944 došlo k invazi Spojených států na ostrovy, většina japonských sil byla evakuována, Američané ostrovy dobyli. 

Laguna se stala velkou námořní základnou operací svého času se stala největším a nejaktivnějším přístavem na světě. Po druhé světové válce se Majuro dostal pod kontrolu Spojených států, nezávislost získaly Marshallovy ostrovů v roce 1986. V letech 1946 až 1958 provedli Američané na atolech Bikini a Eniwetok 67 pokusných jaderných výbuchů o celkové síle 108 megatun TNT. Velké oblasti byly zamořeny radiací na desítky let, Američané ostrovanům poskytli finanční kompenzaci. 

Ostrované žijí v podmínkách vlhkého tropického klimatu s průměrnou teplotou v lednu i červenci 27 stupňů Celsia. Nejvíce srážek spadne v období od května do listopadu. Nejvíc prší na jihu ostrovů, výjimkou nejsou ani tropické bouře. Většina obyvatel jsou křesťané, zejména protestanti (až 90 procent).