Pohni tím tlustým zadkem! Historické momenty a hlášky, o kterých vám ve škole raději neřekli

To, že Julius Caesar před překročením Rubikonu prohlásil své známé „Alea iacta est“, neboli „Kostky jsou vrženy“, není nijakým tajemstvím. Že ale George Washington před přeplutím řeky Delaware prohlásil: „Pohni tím tlustým zadkem, Harry. Ale pomalu, ať nepřevrhneš loď,“ o tom se už nemluví.

George Washington

Není zcela jisté, že Washington opravdu řekl doslova toto. Podle historiků je toto přehnané a Washington pravděpodobně prohlásil něco jako „Posuňte se, pane Knoxi, ať se nepřevrhne loď.“ Rozhodně se však jedná o zajímavou perličku z historie, o které se ve školách příliš nemluví.

Švýcarská invaze Lichtenštejnska

Ačkoliv je známé jako neutrální stát, Švýcarsko má díky branné povinnosti poměrně aktivní armádu. A s touto armádou se mu podařilo omylem provést invazi do sousedního Lichtenštejnska. A ne jednou, nýbrž třikrát.

Poprvé k „invazi“ došlo 5. prosince 1985, kdy raketa švýcarské armády přistála v Lichtenštejnsku a způsobila požár. Švýcarsko se samozřejmě omluvilo a škody zaplatilo. Druhý incident se stal 13. října 1992. Tenkrát měli kadeti švýcarské armády ve cvičení dorazit do Triesenbergu, kde měli postavit sledovací stanici. Švýcarské vedení však přehlédlo fakt, že Triesenberg již není na švýcarském území. Švýcarsko se Lichtenštejnsku omluvilo.

K poslední invazi došlo v březnu 2007, kdy rota 171 švýcarských vojáků vstoupila do Lichtenštejnska poté, co potmě špatně odbočila. Vojáci si svou chybu uvědomili a vrátili se, nedošli ani dva kilometry od hranic. Lichtenštejnsko si „invazivních“ sil nevšimlo a zjistilo to až od opět se omlouvajícího Švýcarska. Mluvčí Lichtenštejnska prohlásil: „Nenapadli nás s bojovými vrtulníky. Tohle není problém, takové věci se stávají.“

Strom v Ténéré

Známý jako Osamělý strom v Ténéré nebo francouzsky L'Arbre du Ténéré byla akácie, která stála osamělá uprostřed pouště Ténéré v severním Nigeru. Šlo o jediný strom v v okolí 400 kilometrů (proto přezdívka osamělý).

Strom byl důležitým orientačním bodem a Tuarégové ho považovali za posvátný. Podle vědců byl starý přes 300 let a jeho kořeny sahaly do hloubky 40 metrů. Stál jako opuštěný strážce pouště...dokud do něj nenarazil kamion v roce 1973.

Dobytí Říma

Vikingský kapitán Hastein patřil k děsivým bojovníkům, byl barbarem a účastnil se nájezdů na evropské země. Jednoho dne si usmyslel, že chce získat Řím. Věděl, že by se přes jeho obrany se svými muži. Proto se rozhodl pro lest.

Nechal se odnést na nosítkách k branám Říma a jeho muži řekli strážcům u brány, že Hastein chce konvertovat ke křesťanství, aby se dostal do nebe. Římané byli zmatení – vikingům nevěřili, ovšem co by byli za křesťany, pokud by mu neumožnili nechat se pokřtít. Hastein pak „zemřel“.

Nakonec ho pustili a 50 jeho mužům umožnili vstup na pohřeb. Ti si přinesli zbraně, načež Hastein vyskočil z rakve, vikingové usekali hlavy kněžím a začali rabovat město. Až pak zjistili, že jsou ve městě Luna 400 kilometrů od Říma.

Padlý voják

Během první světové války měl George S. Patton na starost založení tankové školy ve Francii. S tou se usadil blízko vesnice Bourg. Škola po konci války skončila a Patton by na ni zcela zapomněl, kdyby nedošlo k setkání o asi 24 let později.

Když americká armáda projížděla vesnicí Bourg v roce 1944, Patton, který ji vedl, potkal jednoho z vesničanů. Ten si ho pamatoval a přiměl ho zastavit se ve vesnici. Patton si prohlédl místa, na která chodíval. Navštívili i hrob „národního hrdiny“.

Ještě před tím, než vesnici Patton poprvé opustil, přišel za ním uplakaný starosta obce s tím, že mu měli říct o tom, že jim někdo umřel. Patton o žádné smrti nevěděl. Když pak spolu navštívili hrob, aby vzdali úctu padlému hrdinovi, přišli k čerstvě zakryté latríně.

Přes latrínu byla pečlivě udusaná zemina a u „hlavy“ byla tyč s cedulí s nápisem „Abandoned Rear“, kterým armáda označovala opuštěnou latrínu. Francouzi předpokládali, že se jedná o hrob a Patton neměl to srdce říct jim pravdu. Při průjezdu v roce 1944 se Patton ujistil, že Francouzi „hrob“ stále pečlivě udržují.