K čemu slouží socha Svobody? A jak vypadala původně?

Více než rok poté, co tento dar Francouzů americkému lidu dorazil do USA, odhalil 28. října 1886 americký prezident Grover Cleveland sochu Svobody. Američané ji s desetiletým zpožděním dostali ke stoletému výročí svého státu, které připadalo na rok 1876.

Monument byl přitom dokončen jen díky spojenému úsilí Francouzů a Američanů - na obou stranách Atlantiku se peníze na jeho stavbu získávaly i z veřejných sbírek, benefičních koncertů, aukcí či loterií.

Monumentální dílo sochaře Frédérika Augusta Bartholdiho, na kterém jeho tvůrce pracoval déle než 21 let, patří dnes k vůbec nejznámějším světovým sochám i k nejnavštěvovanějším turistickým atrakcím v USA. Přes 46 metrů vysoká postava ženy s paprskovitou čelenkou a pochodní zároveň po desetiletí patří k nejznámějším symbolům Spojených států.

V prvních letech se pro ní však našlo i zcela praktické využití. Pochodeň sochy, umístěné na ostrůvku u vjezdu do newyorského přístavu na podstavci vysokém 47 metrů, sloužila jako maják.

Socha Svobody také neměla vždycky svou zelenou barvu. Podle American Chemical Society se barva Sochy Svobody výrazně změnila od doby, kdy ji Spojené státy dostaly jako dar od Francie v roce 1885. Její původní barva byla totiž zářivě měděná.

Tato změna je výsledkem chemických procesů, které odstartovalo vystavení mědi vzduchu. Socha Svobody se podle serveru IFL Science změnila ze zářivě měděné na nezajímavou hnědou a postupně došla k barvě, kterou má dnes.

Při oxidaci mědi se tento kov zbarví do zelena, protože po reakci s kyslíkem se na něm vytvoří vrstva takzvané měděnky. Na proměnu Sochy Svobody však mělo vliv více než jen kyslík. Dalšími faktory bylo znečištění vzduchu – a že v New Yorku vzduch čistý rozhodně není – a voda ve vzduchu, která pocházela z moře.

Tyto chemické reakce nejdříve změnily barvu sochy na hnědo-červenou, později na zelenou a postupně na modrozelenou. Tato barva zůstává neměnná už okolo 100 let a s velkou pravděpodobností se ještě dlouho měnit nebude.

V současné době je tato barva stabilní, protože kov je zcela pokryt oxidovanou vrstvou a nedostává se k němu už jakýkoliv další kyslík, který by mohl odstartovat ještě další změny. Je tedy pravděpodobné, že za dalších několik set let bude tato socha mít stále stejnou barvu, která už je její součástí.