Prokletí rodu Kennedyů: Edwardovi zlomila vaz smrt mladé dívky

Politik a velvyslanec USA ve Velké Británii Joseph Kennedy přivedl se svou manželkou Rose na svět osm dětí - čtyři chlapce a stejný počet dívek. Nikdo netušil, jak krutý osud na příslušníky rodu Kennedyových bude, myšleno mužskou část. Nejstarší Joseph Patrick "Joe" Kennedy zahynul v devětadvaceti letech ve Velké Británii při tajné válečné operaci (1944). John Fitzgerald Kennedy, prezident USA, byl za dosud stále diskutovaných okolností zastřelen v listopadu 1963 v Dallasu, Robert Francis "Bobby" Kennedy se stal obětí atentátu při prezidentské kampani v červnu 1968 v losangelském hotelu Ambassador.

Edward Moore "Ted" Kennedy byl nejmladším z kvarteta Kennedyů, narodil se 22. února 1932. Také on se zapojil do politického života, stejně jako jeho sourozenci byl věrný Demokratické straně, a stal se v roce 1962 senátorem za stát Massachusetts. Po smrti Johna a Roberta se jevil jako největší politická naděje a vlastně poslední nadějí klanu Kennedyových.

Na kalendáři figuroval pátek 18. července 1969, Američané byli napnutí, jak se zdaří přistání kosmické lodi Apollo 11 na měsíci. Na ostrově Chappaquiddick uspořádal senátor Edward "Ted" Kennedy v Lawrence Cottage party u příležitosti regaty jachtařského klubu v Edgartownu, na níž bylo celkem dvanáct lidí, mezi nimi Kennedyho bratranci Joseph Gargan a Paul Markham. Společnost jim dělalo šest dívek, zvaných boiler-room girl (Kotelnice), které byly zapojeny do předchozí prezidentské kampaně Roberta Kennedyho. Všechny byly nezadané, nejstarší bylo 28 let. Zábava trvala až do jedenácté hodiny večerní, kdy se Ted rozhodl z večírku odjet. Ačkoliv byl na oslavě přítomen jeho příležitostný šofér John Crimmins, Kennedy ho požádal o klíčky k vozu Oldsmobile Delmont 88 a když se chystal odjet, oslovila ho Mary Jo Kopechne, jedna z přítomných dívek, zda by ji neodvezl do Edgartownu. Zvláštní bylo, že na místě zanechala svou kabelku a klíč k hotelovému pokoji.

Podle výpovědi Kennedyho se při jízdě špatně zorientoval a z Dike Road odbočil na nekvalitně udržovanou, prašnou cestu vedoucí k Dike Bridge. Nejspíš ho překvapil nájezd na most, který byl postaven poněkud šikmo, pokusil se zabrzdil, ale vůz dostal smyk a spadl do kanálu Pouncha Pond, kde zůstal pod vodou koly vzhůru. Kennedymu se podařilo vyplavat a údajně se několikrát pokusil znovu potopit, aby zjistil, co se stalo s jeho spolupasažérkou. Poté asi čtvrt hodiny odpočíval na břehu, několikrát volal dívčino jméno a opakovaně plaval k vraku. Poté se vrátil na oslavu a požádal Gargana a Markhama, aby s ním šli na místo nehody. Také oni zkoušeli doplavat k vozu a pokoušeli se zjistit, co se stalo s Mary Jo. Neuspěli a Kennedy je požádal, aby zašli zpět na party a postarali se hosty. On sám přeplaval asi 150 metrový kanál a vrátil se do svého hotelového pokoje v Edgartownu. Tam asi na hodinu usnul, když ho probudili v hotelu slavící lidé. Postěžoval si majiteli hotelu a znovu usnul. Vzbudil se až v půl osmé, o půl hodiny přišli do pokoje Gargan a Markham, aby byli nepříjemně překvapeni faktem, že Kennedy nehodu vůbec nenahlásil.

Až v 8:20 následujícího dne po sdělení dvou rybářů, kteří viděli vyčnívající vrak auta, byla zburcována policie. Policejní náčelník James Arena záhy zjistil, že bude potřebovat odbornou pomoc, proto povolal hasiče, mezi nimiž byl i potápěč John Farrar. Ten během deseti minut vyprostil tělo Mary Jo Kopechne z vozu.

Podle jeho svědectví se dívka udusila - byla nalezena v prostoru zadních sedadel, kde zůstala vzduchová kapsa. Ta jí umožnila nejméně dvě hodiny žít, odhadoval Farrar. Kdyby Kennedy ihned oznámil nehodu, mohla být dívka včas vyproštěna. Mrtvá na sobě měla halenku s dlouhými rukávy, podprsenku, kalhoty, ale neměla kalhotky, což vedlo k pozdějším dohadům a konspiracím. Vyšetřující lékař dr. Donald Mills se spokojil se sdělením, že se Kopechne utopila, proto ani nedal příkaz k pitvě. Později chtěl okresní prokurátor Edmund Dinis požádat o exhumaci (Mary Jo byla pohřbena den po nehodě), protože na halence, na ústech a v nose měla stopy krve. Proti tomu se ohradili rodiče dívky a požadavek na exhumaci a dodatečnou pitvu zamítl soudní patolog Werner Spitz s odůvodněním, že nejsou žádné důkazy vedoucí ke zpochybnění původní příčiny smrti Mary Jo.

Kennedy byl pochopitelně dotazován, proč nezalarmoval policii. Politik ve svém prohlášení uvedl, že byl nejspíš pod vlivem šoku, navíc lékaři mu později diagnostikovali otřes mozku. Některé věci si vůbec nevybavoval, nebyl třeba přesně schopen popsat, jak se dostal z vozu ven. 

Necelých 24 hodin po incidentu předstoupil Kennedy před televizní kamery a přednesl prohlášení, ze kterého vyplývalo, že se nedopustil žádného amorálního chování, neřídil pod vlivem alkoholu, byl přemožen emocemi, strachem, pochybnostmi, jednal v panice a pod vlivem šoku. Na otázku, proč ihned nehodu nehlásil se obhajoval, že kromě výše uvedených okolností doufal, že se Mary Jo nějak z vozu dostala. Dodal, že jeho úsudek nejspíš ovlivnil i dojem o určité rodové kletbě, navíc se jako aktivní politik obával skandálu, který by mohl bulvární tisk rozpoutat .

Nasvědčovalo tomu i svědectví zastupujícího šerifa Edgartownu Christophera Looka, který vypověděl, že v inkriminované době spatřil vůz, který se chystal odbočit na soukromou cestu Cemetary Road. Poté se rozjel jeho směrem, ale na hlasitou výzvu, zda nepotřebuje pomoc, se rychle snažil odjet a sjel na Dike Road. Look si všiml písmena L a dvou sedmiček na poznávací značce, později se potvrdilo, že šlo o Kennedyho vozidlo registrované jako L78-207. 

Dalším záhadným otazníkem bylo Kennedyho tvrzení, že při návratu na party neviděl nikde žádnou známku života. Jen 150 metrů od Dike Bridge stál dům zvaný Dike House, ve kterém v té době byla Sylvie Malm s rodinou. Zpochybnila i Kennedyho tvrzení, že neviděl nikde žádné světlo, protože podle jejich slov předtím, než šla spát, rozsvítila v několika pokojích.

Soudní projednání události dostal na starost James Boyle, který odsoudil Kennedyho ke dvěma měsícům podmíněného trestu, což bylo zákonné minimum za přestupek. V úvahu byla vzata Kennedyho bezúhonnost - případ byl posuzován jako neposkytnutí pomoci. Rodiče zemřelé Mary Jo nechtěli být dle vlastních slov označováni za "chtivé peněz", nicméně Kennedy se s nimi osobně vyrovnal částkou 90.904 $, dalších padesát tisíc jim vyplatila pojišťovna.

Registr motorových vozidel dočasně odebral Kennedymu licenci k řízení vozů, dokud neproběhne zákonné slyšení ohledně nehody. To se konalo 18. května 1970 a devět dní po něm oznámili zástupci registru Kennedyovi, že není průkazné, že fatální nehoda nenastala po pochybení ze strany řidiče. Odnětí licence se tak protáhlo na dalších šest měsíců.

Pro Kennedyho měly události v Chappaquiddicku ještě osobní dohru. Jeho manželka Joan v té době čekala dítě a po dvou potratech kvůli rizikovému těhotenství neměla opouštět lůžko, proto s manželem na regatu nejela. Když se však dozvěděla, co se stalo navzdory lékařům odjela na pohřeb Mary Jo a o tři dny později byla přítomna soudnímu řízení. Bohužel kvůli těmto okolnostem potřetí potratila.

Dalo se předpokládat, že úmrtí mladé dívky vyvolá patřičnou pozornost, zvláště když šlo o známou osobnost. Kennedy oslovil své voliče ve státu Massachusetts s žádostí, aby mu sdělili, zda neztratil jejich důvěru. Odpovědí byl bezpočet telefonátů či telegramů do sdělovacích prostředků i na jeho adresu a v dalších volbách dostal 62 % hlasů státu Massachusetts, což představovalo asi půl milionu voličů. 

Nicméně s ohledem na tragické skony Johna a Roberta a rovněž s ohledem na události v Chappaquiddicku se Edward Kennedy rozhodl vzdát kandidatury na prezidentský úřad a ani nepřijal nabídku George McGoverna, protikandidáta Richarda Nixona, aby pracoval v jeho volebním týmu. V roce 1974 se zavázal, že nebude usilovat o post prezidenta ani v dalším volebním období. Až v roce 1979 byl připraven bojovat o funkci s kandidátem republikánů Jimmy Carterem, který se pokoušel uspět ve druhém období. Carter opět připomněl události v Chappaquiddicku s tím, že on by "v kritické chvíli nezpanikařil". Kennedy pak navrhl za sebe jako kandidáta za Demokratickou stranu Ronalda Reagana.

Pochopitelně se našla i jiná vysvětlení celé nehody - téměř shodnou verzi nabídl pořad televize BBC zvaný Inside story a spisovatel Jack Olsen ve své knize The Bridge at Chappadiqquick. Mělo jít o milostný románek mezi senátorem a mladou dívkou, čemuž by nasvědčoval i fakt jejího neúplného oblečení a skutečnost, že v Lawrence Cottage zanechala kabelku a klíč od hotelového pokoje. Když však zajeli na odlehlé místo, byli vyrušeni šerifem Lookem. Kennedy, který se obával politického skandálu, zamířil zpět na večírek a Mary Jo Kopechne měla odjet s vozem do Edgartownu. Dívka však byla zvyklá řídit pouze Volkswagen "Brouk", s velkým vozem si neuměla dostatečně poradit, jela navíc po neosvětlené cestě, takže spadla z Dike Bridge do vody.

Tato teorie však naráží na fakt, že Kennedy po návratu žádal Gargana s Markhama o pomoc při hledání dívky, nemohl tušit, že došlo k nehodě. Těžko lze předpokládat, že by se vypravil ve stopách vozu, který Kopechne řídila, protože mu hrozila konfrontace s Lookem.

Olsen však podepírá svou teorii o zranění Mary Jo, která byla údajně v rozporu s tím, kde měla dívka po nehodě sedět, pokud by byla na místě spolujezdce, byla by postižena jinak. Olsen dodává, že i z tohoto důvodu nebyla nařízena pitva a nikdo ani neměl zájem na exhumaci těla mrtvé Kopechne.

Edward Kennedy se za přispění Chappaquiddického incidentu nikdy nedostal do nejvyšších pater americké politiky a kdo ví, kdyby nedošlo na Dike Bridge ke zmíněné nehodě a úmrtí osmadvacetileté ženy, mohl třeba v následujících volbách porazit Nixona a Amerika by nebyla zasažena aférou Watergate. Každopádně ve státě Massachusetts zůstal Kennedy oblíbeným politikem a byl na post senátora zvolen ještě sedmkrát od smutného roku 1969. Funkci zastával až do své smrti v roce 2009.

Dike Bridge na ostrově Chappaquiddick se pochopitelně stal ne zrovna vítanou turistickou atrakcí, každoročně sem zavítá velké množství lovců senzací, kteří se pokoušejí získat nějaké suvenýry. O událostech v Chappaquiddicku natočil v roce 2017 režisér John Curran stejnojmenný film s Jasonem Clarkem a Kate Marou v hlavních rolích.