Tajemství popularity "fake news": Když jde o senzaci, lidé ignorují fakta

Problém už kdysi identifikoval spisovatel George Orwell, který ve své eseji "Politika a anglický jazyk" (1946) kritizoval klišé v mluvě anglických politiků. Už tehdy Orwell kritizoval, že politický jazyk je utvořen tak, aby "lež zněla jako pravda". Ale i přes varování z minulosti, dnes lidé věří "fake news" stále více.

Podle psychologů obecně platí, že když náš mozek zpracovává informace, pak víra přichází rychle a přirozeně, skepse pak pomale a nepřirozeně, a většina lidí má pak problémy s pochopením nejednoznačnosti. Výzkum ukázal, že když posloucháme prohlášení, náš mozek automaticky přijímá tvrzení jako pravdivé, zatímco následná skepticita prohlášení vyžaduje další kognitivní krok, což je mnohdy těžký úkol. Je jednodušší tomu jen věřit a pokračovat dál.

Výzkum fMRI mozku ukazuje, že když správně porozumíme tvrzení, dostaneme dávku dopaminu v určitých oblastech našeho mozku, ve kterých je porozumění pozitivně odměněno a cítíme se tak dobře. Naproti tomu se zdá, že mozek zpracovává falešné nebo nejisté výroky v oblastech spojených s bolestivostí a znechucením, což si obvykle spojujeme hlavně s ochutnáním jídel.

Do hry se dostává i kognitivní disonance, což je nepříjemné napětí, které přichází, pokud se snažíme pochopit dvě konfliktní myšlenky současně. Je snadnější zpochybňovat fakta, než měnit nejhlubší víru. Kreacionisté například odmítají důkazy o vývoji nejen z vědeckých důvodů, ale proto, že se obávají, že pokud je teorie pravdivá, musí se vzdát svého náboženství.

Odpůrci klimatických změn nepopírají údaje ze stromových kruhů, ledových jader a rychlého zvyšování skleníkových plynů z vědecké zvědavosti - ale proto, že se bojí, že pokud je to pravda, mohlo by to znamenat přísnější omezení vládních předpisů v oblasti obchodu a průmyslu.

Kognitivní jednoduchost a nesouhlas vedou ke zvláštnímu jevu, v němž se zdá, že lidé jsou zatvrzelí ve víře, čím víc důkazů je vneseno proti nim. Nazývá se to efekt zpětného odrazu. Na Dartmouth College udělali sérii experimentů, kdy předmětem zkoumání byly falešné novinové články, které potvrdily rozšířené mylné představy, jako je existence zbraní hromadného ničení v Iráku.

Když se subjektům podal opravný článek, že nebyly nikdy nalezeny zbraně hromadného ničení, liberálové, kteří se postavili proti válce, přijali nový článek a odmítli starý, zatímco konzervativci, kteří podporovali válku, udělali opak. Po opravném článku navíc byli ještě víc přesvědčeni, že existují zbraně hromadného ničení, argumentujíc, že to jen dokázalo, že Saddám Husajn je úspěšně skryl, nebo je zničil.

Podstatným faktem dále je, že člověk je tvor společenský. Chceme být důvěryhodným členem skupiny a chceme, aby to všichni ostatní věděli. To znamená souhlasit s tím, co si ostatní v našem kruhu myslí - ať už je tato skupina naší politickou stranou nebo naší náboženskou vírou. V podstatě se bojíme oddálit se příliš daleko od základních přesvědčení naší skupiny.

Jenom my sami jsme však zodpovědní za to, v co věříme, bohužel v určitých případech nejsme ani schopni logicky uvažovat. Už George Orwell nabádal k opatrnosti a podle něj bylo vždy lepší si nepříliš reálná tvrzení raději ověřit. Ale i to je pro některé lidi příliš obtížný úkol.