Slet čarodějnic na Den svaté Lucie aneb proč slavíme 13. prosinec?

V českých i moravských vesnicích chodil 13. prosince průvod masek dům od domu. Hlavní postavou tohoto průvodu byla dívka, která představovala světici. Se svatou Lucií dále šli kněz, poustevník, řezník, kominík, dráteník, krajánek, družičky a další. V den svaté Lucie bylo zakázáno předení lnu. Pokud některá žena tento zákaz porušila, byla potrestána.

Z pera Jakuba Jana Ryby máme dochovanou zmínku o „luckách“, tedy dívkách v převleku, která se váže k roku 1804. Dívky oblečené v bílých šatech, s vlasy pod plachetkou a s obličejem pomazaným sádlem a moukou chodily kontrolovat domácnosti, zda ženy neporušují zákaz předení. Z těchto „lucek“ měl jít strach a jejich šaty se často lišily kraj od kraje. Mnohdy měly „lucky“ na obličeji masku se špičatým dlouhým zobákem nebo masku koňské hlavy.

Den svaté Lucie byl také magickým dnem. Lidé dříve věřili, že právě 13. prosince se slétávají čarodějnice, aby se radily, jak uškodí křesťanům. A právě svatá Lucie měla řádění čarodějnic zabránit. Lidé se ke světici modlili, ale zároveň nedali dopustit na staré pohanské praktiky.

Z Moravy pochází tradice krmení dobytka v období od 13. prosince do Božího hodu speciálním zaříkáváným těstem se zvláštním kořením. Tak měla být zvířata ochráněna před uřknutím.

 V den svaté Lucie také hospodyně a hospodáři schovávali stranou jedno poleno. Proč? Věřilo se, že pokud bylo tímto polenem zatopeno v krbu o Štědrém dnu, byl dům po celý příští rok ochráněn před škoděním čarodějnic či zlých duchů. Ze stejného důvodu hospodář maloval nad vchod do stavení tři křížky svěcenou křídou. Kdo pak přicházel se špatnými úmysly, nemohl do domu vejít.

Říká se, že „svatá Lucie noci upije“. Ovšem noc se krátí až v den zimního slunovratu! Toto pořekadlo však zřejmě vzniklo někdy ve 14. či 15. století, kdy ještě neplatil gregoriánský kalendář, a tak Lucie skutečně „upila noci“. V 16. století došlo ke gregoriánské reformě a pořekadlo bylo doplněno: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá“.

Domovem svaté Lucie je Itálie, zde byly od středověku v den jejího svátku pořádány světelné průvody a velké slavnosti, které se v některých oblastech udržely dodnes.

Velmi oblíbeným se stal svátek svaté Lucie ve Švédsku. V této zemi patří tento den k největším národním svátkům. I zde byl tento den ve znamení průvodů, které vedla dívka – „nevěsta Lucie“ – oblečená v dlouhých bílých šatech, s rozpuštěnými vlasy a věncem s hořícími svíčkami na hlavě. Den svaté Lucie je totiž ve Švédsku nazýván dnem světel a podle písemných pramenů se v této zemi slaví od roku 1780. Lidé zapalovali svíčky, jejichž světlo mělo svítit až do dne narození Ježíše Krista.

Krásná tradice v den svaté Lucie pochází z hornobavorského města Fürstenfeldbruck. To bylo v 18. století zasaženo rozsáhlými záplavami. Lidé se v zoufalství prý modlili ke svaté Lucii a prosili ji o pomoc. A jako zázrakem voda klesla, město bylo zachráněno! Obyvatelé města byli svaté Lucii velmi vděčni a od té doby každý rok pořádají oslavy tohoto zázraku v den 13. prosince.

Pranostiky spojené se dnem svaté Lucie:

Svatá Lucie, královna zimy. Svatá Lucie noci upije (ale dne nepřidá). Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len, Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.