"Rudému baronovi" se staly osudnými jeho zranění a touha vítězit

Během století, které od smrti "Esa všech es" uplynulo, se objevilo několik verzí von Richthofenových posledních chvil a už nikdy se nejspíše nezjistí, kdo přesně na zemi vypálil osudný výstřel. Stíhač, který bez milosti pronásledoval své soupeře po nebi, se totiž stal obětí protiletadlové palby australských pěšáků, nad jejichž postaveními na řece Sommě ono nedělní dopoledne prolétal. Kulka standardní britské ráže 0,303 palce prolétla srdcem a játry a způsobila mu smrtelné zranění.

Manfred von Richthofen ještě z posledních sil dokázal se svým červeným trojplošníkem Fokker Dr.I přistát na poli, pak ale vydechl naposledy. K místu přistání se seběhli australští vojáci z okolí, kteří už pouze slyšeli, jak z úst pilotových vychází slovo "kaputt" (unavený, rozbitý). Vzhledem k typickému nátěru letadla bylo hned jasné, koho se podařilo sestřelit, a tak se fokker prakticky okamžitě stal terčem lovců suvenýrů, každý voják si chtěl odnést na památku aspoň kousek.

Smrt "Rudého barona" vyvolávala prakticky od počátku otázky - například proč se tak zkušený letec ocitl nízko nad zemí nad nepřátelským územím? Jako nejpravděpodobnější se podle analýzy von Richthofenových lékařských záznamů jeví teorie, že stíhač doplatil na zranění z června 1917. Kulka mu tehdy zasáhla čelní mozkový lalok, což mělo vliv na jeho povahu. Proslulý stíhač také ztratil smysl pro opatrnost a častěji se vrhal do riskantních situací, až na jednu z nich doplatil.

Od Australanů se padlý pilot dočkal vojenského pohřbu se všemi poctami, k poslednímu odpočinku byl uložen na vesnickém hřbitově v Bertangles nedaleko Amiens. Začátkem 20. let převezli ostatky na nový hřbitov pro německé oběti války v nedalekém Fricourtu, to ale nebylo poslední stěhování. V roce 1925 totiž převezli Manfreda von Richthofena na hřbitov válečných hrdinů v Berlíně; až o 50 let později se dočkal klidu, když jej uložili do rodinné hrobky ve Wiesbadenu na jihozápadě Německa.

Svobodný pán Manfred Albrecht von Richthofen se narodil 2. května 1892 v pruské aristokratické rodině, ve které se vojenská služba předávala z generace na generaci. První uniformu oblékl chlapec, který vyrůstal v německé části Slezska, už v 11 letech a v roce 1911, kdy mu bylo 19, nastoupil jako mladý kadet k hulánskému pluku. Brzy dosáhl hodnosti poručíka, se kterou vstoupil do bojů první světové války. Už v prvních měsících se vyznamenal jako průzkumník na východní frontě.

Ve válce, v níž se ve velkém uplatnily kulomety a která brzy přešla do zákopových bojů, se ovšem jízda stala anachronismem, což byl brzy jasné i von Richthofenovi. Už v květnu 1915 uspěl s žádostí o převelení k nové zbrani, letectvu, u kterého začal jako pozorovatel. Začátkem následujícího roku nastoupil pilotní výcvik - mimochodem v něm příliš nezářil - a byl zařazen jako pilot dvoumístného bombardéru. Teprve v létě 1916 po setkání s leteckým esem Oswaldem Boelckem zamířil ke stíhačům.

Stíhací jednotky se v císařském letectvu teprve rodily a von Richthofen byl u toho. Prvního sestřelu dosáhl v září 1916 a další mu rychle přibývaly; s jednotkou zvanou Létající cirkus měnil místa působení podle toho, kde právě operoval nepřítel. Jeho sláva se rychle šířila, již během války vydal memoáry a "Rudého barona" znali lidé na obou stranách fronty. A ani po stu letech není jméno Manfred von Richthofen zapomenuté, před deseti roky ho znovu připomněl například výpravný film.