Rána českým zemím? Švédi zpustošili nejkrásnější stavbu Moravy

Historie místa je však mnohem starší, než samotný zámek. Původně zde na pahorku nad říčkou Hloučelou vznikl plumlovský hrad. K jeho výstavbě došlo někdy v druhé polovině 13. století. Někdy je za zakladatele považován sám král Přemysl Otakar II., jako pravděpodobnější se však jeví králův levoboček Mikuláš I. Opavský a to nejpozději na konci 13. století.

Po roce 1310 získává hrad a panství král Jan Lucemburský. Ten jej později prodal Vokovi z Kravař. Páni z Kravař drželi hrad až do roku 1466. Po nich se hrad dostal do rukou mocného rodu Pernštejnů, konkrétně Viléma z Pernštejna, nejvyššího hofmistra Království Českého.

Za Pernštejnů byl hrad značně přestavěn a na počátku 16. století je již uváděn jako zámek. Kolem zámku též vzniklo hospodářské zázemí, jako pivovar či sladovna. Pernštejnové si však v té době vybudovali novou rezidenci v Prostějově a pro své finanční problémy plumlovský zámek zanedbali. Jeho úpadek dovršil požár roku 1586.

Hrad se nakonec v neutěšeném stavu dostává v roce 1599 do rukou mocného rodu Liechtensteinů, konkrétně Karla z Liechtensteinu, který nechal hrad opravit a na počátku 17. století též nově opevnit. Hrad na vrcholku pahorku, obklopený hospodářským dvorem a dělostřeleckým opevněním, si však uchovával svou pozdně gotickou a renesanční podobu. Velká změna nastala až po třicetileté válce.

Už záhy po vypuknutí stavovského povstání v roce 1619, dobyl plumlovský hrad velitel olomoucké stavovské posádky, aby se zmocnil zbraní a munice, které tu byly uloženy. Jeho vojáci pak hrad vyplenili a z části zničili opevnění. Následně byl hrad obléhán v roce 1643 při tažení švédského generála Torstensona. Švédům dobytím hradu padla do rukou vydatná kořist, neboť na hradě si ukryli cenné věci okolní šlechtici, duchovní ústavy i plumlovští poddaní. Po odchodu Švédů byl hrad vydrancovaný, vypálený a hradby byly pobořené.

Po skončení třicetileté války byly na zpustošeném hradě provedeny jen nejnutnější opravy, aby mohl sloužit jako obydlí pro purkrabího a ostatní úředníky. K myšlence o velkolepé přestavbě přichází Karel Eusebius z Liechtensteina, který tak inspiruje svého syna Jana Adama. Ten se původně zabýval myšlenkou o renovaci hradu, ale architektury milovný otec ho přesvědčil, aby namísto hradu vybudoval nové velkolepé sídlo, které by mělo být pýchou Liechtensteinů a nejkrásnější stavbou na Moravě.

Hrad tak nadále živořil a u jeho úpatí vznikal nový zámek. Původní projekt dle Karla Eusebia počítal s velkolepým čtyřkřídlým zámkem s dvojitou řadou pokojů. Fasády třípodlažních paláců měly být zdobeny z vnitřní i vnější strany po celé výšce volnými monolitickými sloupy.

K zahájení výstavby došlo v roce 1680, ovšem již další rok se ukázaly problémy. Jedním z nich byla rozepře syna s otcem, jelikož Karel si představoval zámek na prostornějším a dominantnějším kostelním návrší, zatímco Jan Adam zámek stavěl kolem starého hradu.

Počátkem roku 1684, když stavba dospěla už do posledního patra, zemřel její projektant Karel Eusebius a tím zájem o pokračování výstavby opadl. Kníže Jan Adam jí dal v polovině roku zastavit, práce se rozjely až následující rok. Přesto zámek zůstal nedostavěn. Ze čtyř křídel bylo provizorně dokončeno pouze jedno na jižní straně nad rybníkem. Zámek zůstal neobydlen a nebyl ani vybaven žádným nábytkem. Teprve v roce 1692, když se kníže Jan Adam konečně odhodlal shlédnout dokončenou stavbu, byly narychlo zařízeny 4 pokoje, ve kterých pak Liechtensteinové při svých řídkých a krátkých návštěvách panství přespávali. V mezipatrech sídlili panští úředníci a nejvyšší patro, namnoze ještě bez oken a dveří zůstalo nedokončeno.

Když zámek v roce 1801 vážně poškodila vichřice, uvažoval tehdejší majitel panství kníže Alois z Liechtensteina dokonce o jeho zboření. Na doporučení plumlovských úředníků však dal strhnout pouze starý hrad, na zámecké budově byly provedeny nutné úpravy a z jednoho pokoje ve druhém patře se stala kaple, do které byl přenesen barokní mobiliář ze zbořené hradní kaple.

Ze starého hradu tak dodnes zbyly terénní relikty na skalnatém vrcholku, který se tyčí uprostřed zámeckého nádvoří. Obdobně z velkolepého projektu dodnes stojí jen torzo v podobě jednoho útlého paláce, který se stal krásným příkladem toho, když pýcha předchází pád.