Vzpoura na lodi Bounty není filmová fikce. Nečekané důsledky má dodnes

Nákladní loď Bounty vyplula v prosinci roku 1787 z anglického přístavu Portsmouth. Jejím cílem bylo zajistit náklad chlebovníku. Jeho přesazení a rozšíření na karibských ostrovech mělo zajistit laciný zdroj potravy pro tamější koloniální otroky. Rostlina je dodnes považována za nedostatečně využívaný zdroj potravy. Plody s obvyklou hmotností cca 16 kilogramů (největší rekordman však dosáhl dokonce 80 kilogramů) mnozí aktivisté prosazují jako náhražku masa, jelikož produkce masa je druhým nejvýraznějším faktorem ovlivňujícím globální oteplování.

Český název chlebovník vznikl z důvodu, že upečený plod stromu s anglickým názvem jackfruit totiž chutná podobně jako chleba. Rostlinu objevil William Bligh, který se vypracoval od plavčíka sloužícího v královském britském námořnictvu již od sedmi let v poručíka a velitele lodi Bounty a později se stal dokonce admirálem a koloniálním guvernérem, ovšem to bylo až poté, kdy jen o vlásek unikl smrti při vzpouře na lodi Bounty.

Půlroční dovolená na Tahiti

Když posádka Bounty dorazila na Tahiti, kde se měly sazenice chlebovníku sbírat a připravovat pro transport, zastihlo námořníky nepříznivé počasí, které neumožňovalo práci na přesazování. Posádka se na ostrově zdržela takřka půl roku, než naložila potřebné množství rostliny. Za tu dobu mezi mužstvem značně poklesla morálka. Námořníci byli zvykli na dřinu a těžké podmínky během mořeplavby a občasně se počítalo i s fyzickými tresty. Bohužel nevíme, jak moc si Bligh rozuměl s karabáčem, ale dost možná se nejednalo o takového tyrana, jak ho popisují některá umělecká zpracování příběhu, jelikož vzbouření námořníci ho samozřejmě mohli mučit nebo brutálně zavraždit. Jeho přístup byl na tehdejší poměry spíše mírný.

Během pobytu na Tahiti námořníci snadno zjistili, že bezpracný život v obklopení domorodých dívek je daleko pohodlnější než dril na lodi. Během zpáteční cesty se poručík Bligh pokoušel postavit mužstvo do latě pomocí zpřísnění disciplíny a zmenšením přídělů jídla a vody. Námořníkům však přetekla trpělivost.

Rebelii vedl pomocník navigačního důstojníka, ale z nouzových důvodů sloužící jako zastupující poručík, Fletcher Christian. Velitel Bligh byl vysazen s dalšími muži, kteří za ním pevně stáli, v nouzovém člunu na otevřené moře. I když šance na přežití byla poměrně malá podařilo se jim po více než čtyřicetidenní plavbě doplout k přístavu Kuopang na ostrově Timur a odtud se jim podařilo dostat zpět do Anglie.

Chytrý manévr

Zatímco si vzbouřenci užívali na Tahiti, vůdce vzpoury tušil, že dříve nebo později na ně britské námořnictvo vyšle trestnou výpravu. Navrhl tak přesun na ostrov Pitcairn, jehož polohu britské námořnictvo nemělo znát a část z rebelů s ním a s několika ženami z Tahiti odjela. Potomci těchto námořníků žijí na Pitcairnu dodnes, zatímco trestná výprava vedená kapitánem Edwarsem dostihla vzbouřence, kteří na tahiti zůstali, díky informacím od Bligha, jehož po omilostnění soudem čekala skvělá kariéra, jak jsme uvedli na začátku článku.