Bouřlivé mládí Jana Husa? Udělal něco, čeho později velmi litoval

První jisté údaje se tak vztahují až k jeho studiu na univerzitě, a to konkrétně k jeho bakalářské promoci. To ale neznamená, že o jeho mládí nevíme nic, protože několik zajímavých údajů nám zanechal sám Jan Hus ve svých dopisech. Díky tomu například víme, že jako mladé dítko zpíval ve sboru při nějaké, bohužel dodnes neznámé, faře. Do sboru si místní farář zpravidla vybíral bystré chlapce, kteří měli dobrou paměť, která byla důležitá pro zapamatování složitých zpěvů, druhou možností potom byla „přímluva“ chlapcových rodičů, kteří si od toho slibovali šanci na církevní kariéru. Ta totiž ve středověku znamenala slušné živobytí a teoreticky nebyla uzavřena před nikým. Jako člen sboru se tak musel naučit alespoň základy čtení psaní, což byl nutný předpoklad pro jakékoli další studium.

To vše ale víme jenom díky Husově výroku: „Když jsem byl žákem a zpíval jsem s jinými vigilie, tak jsme zpievali jedné abychme odbyli… neb jiní sú penieze brali, a s námi zavláčili i zaorali.“ Je to Husův povzdech nad tím, že žáci zpěváci dostávali jen velmi málou část s odkazů zbožných lidí, které byly určeny na sloužení zádušní mších a dalších obřadů při kterých žáčci zpívali. Snad je to jeden z náznaků Husova sociálního cítění. Jeho pochopení pro úděl chudých, ale byla dáno asi zejména vlastní prožitou zkušeností – v dopise totiž vzpomínal, jak míval často hlad: „Jako já když jsem byl žáčkem lačným, udělje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až sem i lžíci snědl.“

Právě jeho chudoba a existenční starosti ho vedly pravděpodobně ke snaze dostat se co nejdříve ke kněžskému svěcení, které by mu zajistilo dobré živobytí. Hus sám přiznává, že na kněžskou dráhu ho přivedl spíše hlad než nějaké vyšší duchovní poslání, protože chtěl zejména „dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.“ Pravda v dopisech vzpomínající na tuto dobu své motivace patrně upřímně lituje, což svědčí o tom, že později bral svůj kněžský úřad velmi poctivě a vážně.

Ale asi největší mladický výstřelek představovala jeho účast na žákovské parodii na mši, které později hluboce litoval. Tato karnevalová mše se odehrávala na svátek Mláďátek 28. ledna a probíhala podle Husa následujícím způsobem. Studenti si ze svých řád zvolili parodického biskupa, všichni se navlekli do škrabošek, biskupa posadili zezad na osla (což byl výraz převrácení středověkých hodnot naruby a velice nedůstojná pozice) a vodili ho od jednoho kostela k druhému, kde prováděli rouhavý obřad s pivem a polévkou, který parodoval svátost přijímání pod obojí – svátost která se později stala nejvýraznějším symbolem husitství. Během parodické mše se ozývalo bučení a falešný biskup u oltáře prováděl různá rouhavá gesta jako například lascivní pozvedání nohy. I účasti na této studentské taškařici Hus později velmi litoval a připojil se dokonce k arcibiskupovu zákazů podobných karnevalů.

Jak vidno Hus byl typickým studentem, který se kromě studia také věnoval jiným radovánkám. Možná i proto varoval svého chráněnce Martina z Volyně, aby ho nenásledoval v lehkomyslnostech, které mohl u Husa v mládí vidět – nelze vyloučit ani jednu ze tří hlavních studentských zábav – víno, ženy a hry. Spolehlivý doklad máme o ale pouze o tom, že se intenzivně věnoval šachům, kterými dle svých slov promhral příliš mnoho času a „mnohokrát sebe i jiné k hněvu nešťastně popouzel.“ Z tohoto výroku je možné uvažovat o tom, že Hus hrával rád i o peníze, které by opravdu mohly být velice snadno příčinou hněvivých hádek nad hrou. Svědčí o tom i to, že ve svých spisech ani později neodsuzoval hraní kostek a šachů, ale pouze hazardní hraní o peníze.

A jak to bylo s Husovými studijními výkony na univerzitě? Rozhodně nijak neexceloval, spíše patřil k průměrným žákům, při moci mu patřilo desáté místo z dvaadvaceti studentů. Např. jeho souputník a objevitel přijímání z kalicha Jakoubek ze Stříbra měl podstatně lepší studijní výkony. Na Husově výsledku se ale mohlo projevit i to, že se snažil ukončit studia co nejdříve. Ne snad proto, že by si nechtěl užívat studentského života, ale hlavně proto, že ho neustále provázela chudoba a existenční potíže. I když o Husově studiu máme dochováno jenom velice málo údajů, jedno je jisté – rozhodně nikdo by mladého Husa nepodezříval ze svatého života nebo z toho, že jednou zamíchá náboženskými dějinami celé Evropy a stane se první jiskrou náboženské reformace.