"Čech", který dal bombardovat Prahu? Windischgrätz se do dějin zapsal černým písmem

Windischgrätzové patřili ke staré české zemské šlechtě i když jméno rodu tomu příliš nenapovídá. Pocházeli z Rakouska, ovšem již v 16. století získali v českých zemích inkolát. Což by se zjednodušeně dalo nazvat jako české šlechtické občanství, které umožňovalo vlastnit významné majetky v zemi, zároveň však bylo potřebné k získání inkolátu znalosti zemského tj. českého jazyka. Shodou okolností bylo zrušení inkolátu jedním z důsledků bouří roku 1848, v jejichž průběhu sehrál Alfred kníže Windischgrätz významnou roli.

Bouře roku 1848 zamíchaly kartami v celé Evropě

Rok 1848 je pravděpodobně nejvýznačnějším milníkem v dějinách 19. století. Shodou okolností se právě tento rok rozhořely bouře, povstání a revolty po celé Evropě. Například právě povstání započaté roku 1848 vedlo k sjednocení Itálie a vzniku italského státu v podstatě v takové podobě jakou známe dnes. K problémům došlo i v tuzemsku, ale jen v Praze, kde se v červnu konal Slovanský sjezd. Idea slovanské vzájemnosti nebyla habsburskou vládní mocí vítána příliš vřele, jelikož slovanské národy žijící v habsburské monarchii pokukovali po ochranné náruči ruského cara.

Windischgrätz, který byl toho času českým zemským velitelem, pořádal v době sjezdu okázalé vojenské přehlídky. Vysílal tak signály k pulzujícímu dění v Praze, aby to Češi s austroslavistickou vzájemností příliš nepřeháněli a pro jistotu nechal vyvést dělostřelecké baterie na Petřín a Vyšehrad. Kdyby se náhodou něco semlelo, aby to měl hezky na mušce. A ono se semlelo. Proti Windischgrätzově postupu se začali bouřit studenti, jak už to bývá u této radikální skupiny, která se s vervou ozve proti lecčemu.

Do boje i v Praze

Pnutí mezi vojáky pod vedeném zemského velitele a bouřícími se obyvateli Prahy přerostlo ve stavbu barikád a od pouličních potyček vedlo k otevřenému střetu. Povstalci těchto tzv. Svatodušních bouří ve skutečnosti neměli kapacitu k tomu, aby dovedli revoltu k nějakému zajímavějšímu konci. Nezvládli ani obsadit všechny vystavěné barikády. Windischgrätz chtěl celou akci utnout již v zárodku a když už měl ta děla tak pěkně nachystaná, dal povel k palbě.

Na první pohled může vypadat pokyn k takovémuto dělostřeleckému útoku jako velmi brutální, ovšem oběti na straně povstalců byly zcela minimální. Během celých Svatodušních bouří padlo 43 Pražanů, což při představě soustředěné dělostřelecké palby není nijak radikální číslo a navíc se jedná o oběti všech střetů. Buď byli dělostřelci úplně neschopní anebo pálili částečně naslepo. Shodou okolností však zbloudilá kulka zasáhla manželku knížete Windischgrätze, když pozorovala ozbrojené střety z balkonu a zranění následné podlehla. Kněžna mohla být neobvykle zvědavá, anebo celý střet nevypadal příliš nebezpečně.

Opravdové boje vypukly až za hranicemi Čech

Mnohem větší boje se odehrály ve Vídni, kde byly tisíce padlých a i zde velel císařským vojákům Windischgrätz a nejinak tomu bylo v Uhrách. Na rozdíl od Prahy i Vídně však boje s uherskými povstalci nebyly rychle potlačeny a zastaralá rakouská armáda měla obrovské problémy. To se stalo osudným jak pro Windischgrätze tak pro nároky českých opozičníků. Kníže byl odvolán z funkce a dožil na svém panství v Tachově.

Neslavně dopadly i nároky Čechů, protože jejich sen o federalizaci země a české autonomii se rozplynul se vznikem Rakousko-Uherska, kdy autonomii získala jen uherská část monarchie a jedním z důvodů byly i výsledky ozbrojených střetů v rámci bouřlivého roku 1848.