Druhý život Jana Husa? Němci jeho dílo znali lépe než Češi

Právě Husova smrt se stala hlavním příspěvkem pro celé husitské hnutí, alespoň podle mnohých odborníků. Nespravedlivé upálení českého reformátora vyvolalo obrovskou nevoli mezi již tak pobouřenými Čechy, což vedlo k vypuknutí husitských válek. Jednoho z největších a nejpozoruhodnějších ozbrojených konfliktů v evropské historii.

Ovšem éra husitů, nebo lépe řečeno kališníků či utrakvistů, neskončila s porážkou husitských radikálů v bitvě u Lipan. Kališnické náboženství legálně existovalo takřka další dvě století a bylo první konfesijní alternativou k římskému katolictví v západním křesťanstvu. Právě pro pozdější kališníky byla aureola významného českého světce – Jana Husa zcela klíčovou pro pocit legitimity jejich alternativního náboženství.

Hus byl slaven více než čten

Nejnovější analýzy historiků však také poukazují na to, že role Jana Husa jako svatého a mučedníka zastínila myšlenkový obsah jeho spisů. Ne všechno, co Hus sepsal, totiž odpovídalo pozicím pozdějších utrakvistických kněží. Například Hus konstatoval, že přijímání pod obojí není nezbytným předpokladem správného zbožného života, což je v rozporu s utrakvistickým učením, které kolem rituálu přijímání krve Kristovy (nebo-li vína z kalicha) laiky stavělo celou věrouku a jednalo se o nejdůležitější prvek celého náboženského proudu. Autorům utrakvistických kronik tak nic nebránilo používat autoritu mučedníka Jana Husa, jakožto duchovního otce této rituální praktiky.

Martin Luther a upečená husa

Husův myšlenkový odkaz ocenil otec evropské reformace Martin Luther. Přestože nejdříve podle ustálených tradic označoval Čechy za kacíře, byl nucen prostudovat Husovo dílo, jelikož byl z vyznávání českého kacířství obviněn katolíky. Zjistil, že se s Husem v mnohém shodne a prohlásil sebe a své stoupence za husity. Husův nejvýznamnější teologický spis O církvi Luther důkladně znal a s oblibou na něj odkazoval:

„Zajisté, já jsem se tu skoro zmýlil….Tedy nyní říkám: nejen některé, nýbrž všechny články Jana Husa, v Kostnici odsouzeného, jsou zcela křesťanské a vyznávám, že papež se svými zde jednal jako skutečný antikrist, svaté evangelium proklel s Janem Husem a na jeho místo nastolil nauku pekelného draka. To si vyprošuji zodpovědět, kde je to třeba a chci to s pomocí Boží vskutku dokázat a držet.“

Takto zněl jeden z mnoha citátů, kde českého reformátora Luther oceňoval. Naopak papeže označil obvyklými dobovým způsobem jako antikrista a pekelného draka. Asi nejslavnější Lutherův výrok o Husovi se týká metafory mezi Husovým jménem a jeho koncem v kostnických plamenech: „Sv. Jan Hus o mne předpověděl, když z vězení psal do Čech: Oni budou nyní opékat husu. Avšak za sto let budou slyšet zpívat labuť. Tu budou muset snášet. Tak by to mělo být, chce-li Bůh.“

Luther pravděpodobně litoval, že jeho jméno není rovněž názvem pro ptáka a tak se přirovnal k labuti, která navazuje na bohužel již upečenou Husu.

V tomto kontextu není překvapivé, že němečtí luterání, kteří obratně využívali k propagaci své víry tehdy žhavé novinky mediálního světa – knihtisku, extenzivně tiskli i Husův spis O církvi. Podle výpočtů historiků byl počet vydání tohoto díla německými luterány v desetinásobcích počtu českých vydání. Co by na to asi řekl samotný Jan Hus?