Nejstřeženější tajemství hradu Karlštejn dodnes skoro nikdo nezná

Jen málo kdo nezná hrad Karlštejn a snad každý už alespoň jednou navštívil jeho monumentální zdi, které v podobě hradeb, věží a paláců tvoří známou siluetu hradu. Karlštejn se ostatně nachází 9 km od města Beroun a vůbec i nedaleko Prahy, jihozápadním směrem protiproudu řeky Berounky. Tato vzdálenost hradu od hlavního města byla důležitou podmínkou pro samotný výběr staveniště.

To bylo určeno právě zde, nedaleko řeky Berounky, na výrazném vrchu, který však nebyl v okolní krajině dominantní. Rozhodovaly však jiné faktory. Zde vybrané staveniště bylo půl dne cesty koňmo z hlavního města, což zaručovalo i v období středověku celkem pohodlnou dostupnost. Aby se zvýšila obranyschopnost hradu, byl uměle odkopán svah, který se jinak jen mírně svažoval směrem do údolí. Byly to klidné časy a Karel IV. zde mohl uplatnit monumentální hradní architekturu, která spojovala principy symboliky, reprezentace a částečně také splňovala vyšší obytné nároky.

Je důležité říci, že Karel IV. hrad zakládal nikoliv jakou svou hlavní rezidenci, ale jako pokladnici českých a říšských korunovačních klenotů. Byla to pomyslná pokladnice, trezor tehdejší evropské velmoci, které Karel IV. panoval, tedy velké Svaté říše římské. Velkou roli zde tedy hrála symbolika, která též navazovala na slavnou přemyslovskou éru. Karel IV. se tak snažil prezentovat své pokrevní spojení s posledními velkými přemyslovskými králi, jako byl například Přemysl Otakar II.

Základní kámen měl být položen 10. 6. roku 1348. Tehdy začala výstavba hradu v honosném stylu vrcholné gotiky. Zajímavým pojetím je ono stupňovité uspořádání jednotlivých částí hradu, které je dodnes dobře čitelné. Nejníže je položená Studniční věž a Purkrabství, ty sloužily běžnému provozu, mohutný Císařský palác zakončený válcovou věží byl určen k obytným a reprezentačním účelům. V nižší Mariánské věži je kaple Panny Marie s nástěnnými malbami z poloviny 14. století a kaple sv. Kateřiny. Nejvýše položená a samostatně opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže je nejdůležitější částí celého hradu. Kapli sv. Kříže zdobí unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů Mistra Theodorika.

Stavba byla kompletně dokončena i s vnitřní výzdobou na začátku roku 1367. V Evropě stále vládly mírové poměry. To se ovšem brzy po smrti velkého krále změnilo a Karlštejn, coby císařská rezidence a pevnost ukrývající sbírky svatých relikvií a korunovační klenoty, brzy ochutila hořkost nové doby, která přišla na konci vlády Karlova syna Václava IV.

Sám Karel IV., ač hrad stavěl v klidných dobách, myslel na jeho zabezpečení. Neopomenul tak vystavět dobře řešený systém hradeb či masivní 7 metrů tlustou zeď Velké věže, která tak jako štít kryla zbytek hradu. Ovšem hrad měl i několik slabin. Byla to především jeho poloha. Vrch, na kterém byl postaven, byl nižší než okolní kopce, především tzv. Kněží hora. Odsud byl pak hrad během obléhání v časech husitské revoluce těžce odstřelován.

Největší slabina hradu však byla též největším tajemstvím a skrývala se v jinak nenápadné věži úplně v nejnižší části hradu. Jednalo se o tzv. Studniční věž. Zde je dnes možné podívat se na původní velké šlapací kolo, kterým se vytahovala voda ze dna studny. Její hloubka činí přibližně 80 metrů. Ovšem název studna je lehce zavádějící. Když se zamýšlený zdroj vody pro hrad hloubil, dělníci se dostali už pod úroveň blízkého potoka, přesto se vody nedokopali. Proto sem byla z onoho potoka proražena štola. Ta se razila z obou směrů, tedy od potoka a od Studniční věže a to natřikrát, než se dělníkům podařilo se setkat. Právě touto štolou se jednou za čas napouštěla voda do studny. Hrad jinak vlastní zdroj neměl a byl na tomto způsobu získávání vody v podstatě závislý. Bylo to nejstřeženější tajemství, jelikož pokud by na to nepřítel přišel, stačilo odstavit dodávku vody, vodu otrávit či se štolou dostat na hrad. Pomyslná Achillova pata Karlštejna však nebyla nikdy ve středověku odhalena a hrad tak patří mezi naše hrad nedobyté.