Smolaři na českém trůnu aneb kam zmizel Ferdinand IV.?

Dopracovat se ke královskému titulu nebylo nic snadného, a tak se občas stávalo, že si dotyčný velké pocty příliš neužil. Své by mohl vyprávět Václav III. Českým králem byl jen něco málo déle než jeden rok, když byl v pouhých sedmnácti letech zavražděn v Olomouci. Snad ještě hůře dopadl jeden z jeho následovníků, Rudolf I. Habsburský, který vyhnal z českého trůnu Jindřicha Korutanského. Po necelých osmi měsících totiž Rudolf zemřel na úplavici, aniž by si první Habsburk na českém trůně stačil skutečně upevnit moc ve svém království. Jinými slovy lehce nabyl, lehce pozbyl.

Ve výčtu panovníku s rekordně krátkou pracovní smlouvou na českém trůně nesmí chybět Fridrich Falcký. Vzdorokrál českých stavů proti panujícím Habsburkům si díky své epizodičnosti vlády vynesl přezdívku „Zimní král“. A zatímco dříve jmenovaným panovníkům v článku ukončila vládu smrt, Fridrich Falcký si ze svého úřadu padáka udělil sám tím, že zbaběle prchl po zpackané české rebelii na počátku třicetileté války. Pokořitelem a svým způsobem nástupcem Fridricha byl Ferdinand II., který byl děd nešťastného Ferdinanda IV.

Být či nebýt českým králem?

Z historického úhlu pohledu se takřka dá říci, že Ferdinand IV. byl i nebyl českým králem zároveň. Do této nezáviděníhodné pozice se dostal částečně shodou okolností a z části také tlakem svého okolí, zejména rodiny, která ho předurčila pro roli následníka královského trůnu. Celý život byl připravován k tomu, aby převzal otěže vlády po svém otci Ferdinandu III. A stal se tak lídrem habsburské monarchie po konci třicetileté války, jejíž výsledek byl zakotven v tzv. Westfálském míru.

Velké naděje do něj vkládal již zmiňovaný dědeček, který v něm viděl naději jistotu zachování habsburského rodu. Rod byl sice skutečně zachován, ale nikoliv přičiněním Ferdinanda IV. Syn arcivévody Ferdinanda III. (pozdějšího českého krále) a jeho první manželky Marie Španělské (dcery španělského krále Filipa III.) se narodil s velkou úlevou vládnoucích Habsburků, jelikož předpovídal možnost nekončící linie habsburského rodu. Důvěra, vkládaná do mladého Habsburka, se neobešla bez reálných činů uznání jeho osobnosti jakožto následníka trůnu. Roku 1646 byl již v jedenácti letech korunován českým králem a ani ne o rok později dosáhl na svatoštěpánskou korunu uherských králů. Zajistit pretendentovi trůnu v útlém věku se pokoušel jeho otec i korunu pro krále ve svaté říši římské, což vzhledem k turbulentní situaci v říši během třicetileté války nebylo vůbec snadné a celá záležitost se podařila naaranžovat „až“ k dvacátým narozeninám mladého následníka trůnu.

Ferdinand IV. měl nakročeno do učebnic, ale…

K idylické panovnické budoucnosti Ferdinanda IV. chybělo zajistit ještě odpovídající sňatek. Byl předběžně domluven s dcerou Filipa IV. Španělského Marií Terezou a mělo se jednat o sňatek z řady příbuzenských svazků uvnitř habsburského rodu. Ze sňatku však sešlo stejně jako ze slibné budoucnosti. Ferdinand IV. totiž zemřel na neštovice ve věku pouhých jednadvaceti let 9. července 1654. Jeho otec ho ještě o několik let přežil. Tudíž se titulární český král Ferdinand IV. nikdy reálně neujal moci v monarchii a jeho vláda se tak stala nejobskurnější ze všech panovníku uvedených v našem článku.