Jak to opravdu bylo s mušketýry? Z pohledu historie je zajímavý především d‘Artagnan

Samozřejmě, že hrdinné historky mušketýrů jsou především uměleckou licencí autora. Historické osobnosti, které inspirovaly literární postavy, se jmenovaly Armand de Sillègue d'Athos d'Autevielle, Isaac de Portau a Henri d'Aramitz. Zásadnější podrobnosti o jejich životech se však ve známých důvěryhodných historických pramenech nedochovaly. Všichni sloužili jako královští mušketýři a jak napovídají jejich jména, jednalo se o tři šlechtice.

Šlechtický původ v příběhu sehrál roli především u Athose, ale pohlédneme-li na historickou realitu, prostého původu nikdo z mušketýrů být nemohl. Jednotka není smyšlenkou, skutečně se jednalo o osobní královu gardu složenou pouze ze členů šlechtického původu. Ve skutečnosti mušketýry tak úplně nebyli, jelikož nepoužívali muškety. Mušketýrská garda však chránila krále pouze mimo prostor královského paláce, za jeho brány přístup mušketýři přístup neměli.

Skvělý autor ale zároveň vykradač námětů

Zajímavější postavou z pohledu historie je d‘Artagnan, protože není jen ústřední postavou Dumasova románu ale i historické reality, která k sepsání veleslavného románového cyklu vedla. Alexandr Dumas se totiž neštítil převzít cizí nápady a vydávat je za své. A nápad napsat román o kapitánovi mušketýrské gardy převzal od  Gatiena deVrať Courtilz de Sandrase, který publikoval roku 1700 román Paměti hraběte d'Artagnana, kapitána-lieutenanta první setniny královských mušketýrů. To však nebyl jediný Dumasův plagiátorský počin.

Ve skutečnosti nestál za Třemi mušketýry jen on, ale byl spoluautorem s bývalým profesorem historie Augustem Maquetem. Napsali společně mezi lety  1842-1857 na patnáct románů. Problémem Augusta Maqueta bylo, že nedokázal psát příliš čtivě a jeho původní počiny připadaly čtenářům nudné, ovšem ve dvojici s Dumasem se výborně uplatnil při sběru historických podkladů a tvorbě základních zápletek. Maquetovy náměty posléze Dumas rozpracovával a vtiskl jim potřebný šmrnc. Nicméně pod žádným z románů včetně mušketýrské série nebyl Maquet podepsán a zásluhy si tak připisoval pouze Dumas. Situace nutně vedle k rozchodu autorského dua ve zlém. Maquet se dal na sólovou dráhu, a i když nedosáhl takové slávy jako jeho bývalý partner, tak si přišel na slušné peníze, s kterými obratně hospodařil a nezemřel v bídě jako Dumas ale jako bohatý muž.

D’Artagnan jako kardinálův agent

Vraťme se však ještě k d’Artagnanovi, respektive ke skutečně žijícímu kapitánovi mušketýrů. Do služeb chtěl vstoupit kvůli otci, ten padl v boji a d’Artagnan chtěl jít v jeho šlépějích.  Z počátku však nemohl být přijat, jelikož neměl zkušenosti z jiné vojenské jednotky. Mezi mušketýry se dostal až na přímluvu paní de Treville, která se v románu vtipně převtělila do pana de Treville – velitele mušketýrů.

Charles de Batz-Castelmore, hrabě d'Artagnan , jak znělo celé jméno historické osobnosti, svými osudy nejvíce ovlivnil nejméně známé druhé pokračování mušketýru pod názvem Tři mušketýři po dvaceti letech. V době francouzského povstání Frondy totiž sloužil d’Artagnan kardinálu Mazarinovi a následně jako speciální agent pracoval také pro krále Ludvíka XIV. Odměnou mu byl post guvernéra v Lille, ale na konec života se údajně na vlastní přání ještě jednou vrátil k vojsku a hrdinně padl s prostřeleným hrdlem při dobývání Maastrichtu, kde dnes stojí jeho socha.