Operace "bodyguard"? Němci do poslední chvíle věřili podvodu

Francie byla okupovaná Hitlerovou Třetí říši v červnu 1940 a po dobu 2. světové války byla rozdělená na dvě části - spravovanou Wehrmachtem a kolaborující Vichistickou Francii. Následně se začalo Nacistické Německo připravovat na invazi do Británie, zatímco si Adolf Hitler už pomalu brousil zuby na Sovětský svaz.

Po zintenzivnění války na východní frontě vstoupily do globálního konfliktu i Spojené státy, čímž se intervence v západní Evropě stala spojeneckým cílem. Poté, co si toto Hitler uvědomil, začal budovat na západním pobřeží okupované části Francie, jakož i Norska, Dánska a Beneluxu takzvanou Atlantskou zeď, která měla zastavit veškeré útoky.

Během Teheránské konference na konci roku 1943 se zástupci "Velké trojky", tedy sovětský vůdce J. V. Stalin, britský premiér Winston Churchil a americký prezident Franklin Roosevelt rozhodli začít s přípravami na osvobození Francie. Operace nesla název Overlord a měla být provedená na jaře 1944, jak slíbili Churchill a Roosevelt Stalinovi. Jejím cílem bylo kromě osvobození Evropy také zamezit rozšiřování sovětského vlivu.

Během německých příprav na nadcházející útok ze západní strany se u generálů objevily dvě teorie. Jedna z nich předpokládala, že se spojenecká vojska rozhodnou zaútočit po zemi, a že nejlepším způsobem, jak se s nimi vypořádat je zvýšit obranu na pláži. Druhá zase naopak tvrdila, že se spojenci rozhodnou využít své převahy ve vzduchu i na moři. Tak jako došli oba generálové Erwin Rommel a Gerd von Rundstedt ke vzájemné shodě, že je potřeba posílit ochranu pobřeží, a také tak učinili.

To, co dokázalo Němcům zajistit vítězství při invazi do Francie v roce 1940, byly dobře vybavené tanky a pozemní vojska. Wehrmacht si toho byl dobře vědom, a proto se toho také snažil využít i v obraně proti útokům spojeneckých armád. Velkou roli zde hrály německé tanky, na něž se Hitler velmi spoléhal, a které nechal také rozmístit na severovýchodě od Seiny a v departmentu Pas-de-Calais, nejužšího bodu u kanálu La Manche. Důvodem tohoto kroku byl předpoklad, že prvním místem, na které spojenci zaútočí, bude právě Pas-de-Calais.

Generál Dwight D. Eisenhower si byl tohoto faktu dobře vědom, a proto se ho rozhodl také využít. Navzdory všem výhodám, které měli spojenci oproti Wehrmachtu, by přeci jenom mohl Hitler bitvu vyhrát, kdyby věděl, že dojde k útoku po zemi. Eisenhowerovou výhodou byl fakt, že německé vojsky byly ve Francii rozprostřeny po celém západním pobřeží. Kdyby Wehrmacht býval věděl, že se spojenecké armády vylodí v Normandii, okamžitě by soustředil veškerou svou pozornost právě tam. 

"Aby se podařilo udržet Němce a jejich tanky na severovýchodě od Seiny, vypracoval Eisenhower podvodný plán, známý pod kódem Fortitude, jehož účelem bylo oslabit Hitlera a jeho generály tím, že budou očekávat útok tam, kde k němu nedojde," napsal historik Stephen Ambose ve své knize D-Day: June 6, 1944, The Climactic Battle of World War II

Operace Fortitude, která byla součástí rozsáhlého podvodného plánu na překvapení Němců s názvem Bodyguard, měla dvě části. Ta první se jmenovala Fortitude North a jejím účelem bylo vyvolat v Němcích dojem, že spojenecké armády zaútočí ze severu, tedy na od roku 1940 okupované území Norska. Pro Wehrmacht bylo Norsko užitečné jako zdroj surovin. Navíc na něm měl postavené své vojenské základy. Druhá část byla Fortitude South a předstírala, že se spojenci rozhodnou zaútočit přes Pas-de-Calais. Díky falešné zprávě počítali Němci, že spojenecké armády zaútočí odjinud, což je nakonec oslabilo.