Jak se pozná skutečná dospělost? Podle psychologa člověk musí dosáhnout tří cílů

Když Jeffrey Jensen Arnett začínal jako výzkumný psycholog, zeptal se stovek lidí na jednoduchou otázku: "Cítíš, že jsi dosáhl dospělosti?" Očekával, že lidé budou mluvit o věcech, jako je třeba začátek kariéry, svatba a koupě domu.

Místo toho lidé ve věku 18 až 29 let uváděli způsob, proč se cítí jako dospělí a proč se naopak dospělí necítí. V těchto rozhovorech označovali lidé v různých zemích a etnických skupinách překvapivě konzistentní ukazatele pro dospělost – od Američanů Afričanů, Latinoameričanů a asijských Američanů v USA až po mladé z Argentiny, Číny, Rumunska, Švédska, Rakouska, Izraele a Indie.

Respondenti mluvili o tom, co psycholog označil za „velkou trojku": převzetí odpovědnosti za sebe sama, nezávislé rozhodování a finanční nezávislost.

1. Přijmout za sebe zodpovědnost

„Obecně to znamená, že přijmete důsledky vašich činů, aniž byste očekávali, že vás nikdo jiný, zvláště vaši rodiče, ochrání před těmito důsledky,“ vysvětluje Arnett.

Jako konkrétní příklad uvádí, když si mladý člověk koupí staré auto, které se hned rozbije. Pak se ukáže, že koupě byla opravdu špatný nápad. Přijetí důsledků takového rozhodnutí je ten druh odpovědnosti, o které lidé po celém světě mluví jako o známce dospělosti. Jinými slovy - pokud se něco rozbije, opravíte to nebo to vyřešíte - aniž byste obvinili někoho jiného nebo očekávali, že za vás problém někdo vyřeší. 

2. Nezávislá rozhodnutí

Druhá známka dospělosti se týká identity. Lidé se sami sebe začínají ptát na otázky jako: Jakou nabídku práce mám vzít? Kde mám žít? S kým budu žít? Chci nějaký vztah, nebo chci být nezávislý? Mám si pořídit společné bydlení se svým přítelem nebo přítelkyní? Mám se s ní/ním rozejít?

„Zjistíte, kdo jste a jak zapadáte do tohoto světa. Existuje řada rozhodnutí, které postupně musíte dělat,“ vysvětluje Arnett. Tento kok spočívá v hledání identit a je hluboce individuální. Klíčová je podle jeho slov trpělivost. Mladí lidé podle něj často vyvíjejí velký tlak na to, aby zjistili odpovědi na tyto otázky - a jejich rodiče mohou vyvinout ještě větší tlak - ale nakonec se něco stane. „Ve věku asi 30 let to pociťují téměř všichni,“ vysvětluje psycholog.

„Čím blíž se člověk dostává k věku 30 let, tím více je pravděpodobné, že bude schopen odpovědět na tyto otázky a odhalit své místo v životě. Není to, jako kdyby se odpovědi na otázky magicky zjevily, protože je člověk starší. Je to proto, že lidé se na tyto věci soustředí a najdou je. Protože lidé chtějí do 30 let najít stabilitu – a to se obvykle také stane,“ vysvětluje Arnett.

3. Finanční nezávislost

Třetí nejčastější mezník dospělosti je zároveň nejjednodušší na pozorování – lidé začínají platit sami za sebe. Finanční nezávislost je „velmi důležitá zejména v americké společnosti," říká Arnett. „My, Američané, očekáváme, že děti budou nezávislé a dospívající cítí, že jejich rodiče na ně vyvíjejí tlak."

Arnett říká, že „nově vznikající dospělí“ se vědomě snaží o finanční nezávislost a že radši žijí skromně a na vlastní pěst, než s pohodlím v domě rodičů. Ale přesto mohou potřebovat pomoc, aby pokryli například nákladnou opravu automobilů.