Jak sedláci u Chlumce? Poddaní uvěřili jedné z nejúspěšnějších fakenews české historie

Přestože malé město Chlumec na severu Čech má mnohem bohatější vojenskou historii, východočeský Chlumec na Cidlinou ho ve slávě zdaleka předčí. Přitom město proslavila vcelku nevelká potyčka mezi vzbouřenými sedláky a vojskem, při které padlo jen několik desítek lidí. A za všechno může jediné přísloví - dopadnout jako sedláci u Chlumce. Co se tehdy doopravdy odehrálo a jak ve skutečnosti dopadli sedláci u Chlumce? Psal se rok 1775 a poddanému lidu Marie Terezie se nedařilo moc dobře. Pravda nedávno sice vyšel patent omezující robotu na několik dní v týdnu, ale vrchnost ho nedodržovala. A co bylo horší kvůli špatnému počasí byla velmi malá úroda a s ní přišel i hlad. Není proto žádný div, že zoufalí sedláci uvěřili jedné z nejúspěšnějších fakenews české historie - povídačkám o Zlatém patentu Marie Terezie, kterým se robota na panském rušila úplně. Jako každá správná konspirační teorie byla postavena na zrnku pravdy. Těsně před povstáním byl vydán dvorský dekret, který vyzval vrchnosti, aby urychlily přípravu nových urbářů. Dekret se zřejmě během ledna 1775 dostal do rukou poddaných na panství Teplice, odkud se dalšími cestami rozšířil po celém severovýchodním koutu Čech.

Tento dvorský dekret se pak v představě poddaných stal tím „zlatým patentem“, o kterém se domnívali, že ruší robotu jako takovou. Poddaní na chlumeckém panství vzali tuto falešnou zprávu smrtelně vážně. Chopili se po vzoru dávných husitů jakéhokoliv nářadí, co měli po ruce a vytáhli na panský úřad, aby donutili vrchnost zveřejnit utajovaný „zlatý patent". Povstání začalo sice na Teplicku, ale rychle se rozšířilo na Broumovsko a Náchodsko. Nejvíce vzbouřenců je z horských oblastí, kde byl hladomor nejsilnější. Sedláci postupují překvapivě koordinovaně – ustanoví si totiž provizorní vládu, tzv. selské guberno. Do čela povstání se postavil rychtář Antonín Nývlt, což je trochu zarážející. Rychtář měl za úkol zastupovat vrchnost a jako panský úředník nebyl příliš dotčen ani hladomorem ani robotními povinnostmi.

Guberno se snaží vzbouřence zastupovat při jednání se šlechtou a umírňuje sedláky, aby vzpoura nepřerostla v násilnosti. To se ale příliš nedaří. Vyhladovělí povstalci záhy přepadají zámky a vrchnostenské úřady, které vydrancují. Některé drancují houfce si dokonce vytvořily pravidlo, které přikazovalo alespoň jednomu muži v domě, který cestou minuli, aby se s nimi vydal návštěvu minimálně tří vrchnostenských kanceláří. Až poté se mohl dotyčný vrátit domů.

V březnu rebelové vytáhnou na Prahu, kde chtějí vyjednávat se zemskou vládou o zrušení roboty. Těsně před Prahou ale narazí na armádu, která je bez problému rozežene. Marie Terezie poté vydává patent, kterým všem přikazuje návrat domů a vykonávání předepsané roboty. 

Porážka před Prahou ale není definitivní, druhý velký houf povstalců stále putuje po městech vynucuje si listiny o zrušení roboty. Konečně 25. března dorazí asi tisícovka povstalců na Chlumec nad Cidlinou. Měšťané zabarikádují město a spolu s vojenskou posádkou, která čítala pouhých 8 mužů se rozhodnout bránit město. Na poslední chvíli město zachrání příchod vojenských posil, které sedláky odrazí a donutí k ústupu. V potyčce padnou dva povstalci, další dva se utopí na útěku v rybníce. Několik desítek dalších je zajato.

Dalšího dne se sedláci pokusí o nový útok, ale město s posilami se bez problémů ubrání – útok se rozpadne po pouhých několika výstřelech. Na bojišti zůstane ležet dalších mrtvých sedláků a i tentokrát někteří panikařící sedláci skončili v rybníce. Přes 200 skončí v zajetí. Tím slavná bitva u Chlumce končí a spolu s ní končí i povstání. Představitelé selského guberna jsou bez odporu pozatýkání na zámku v Náchodě. Marie Terezie vyhlašuje „generální pardon“ pro povstalce, kteří se vrátí domů a slíbí poslušnost. Generálním pardonem jsou zrušeny i rozsudky smrti nad povstalými sedláky. Hlavnímu představiteli selského guberna Antonínu Nývltovi byl ve Vídni rozsudek smrti snížen jen na nucené práce a už na podzim roku 1775 byl propuštěn. Spousta zadržených vyvázla s výpraskem karabáčem či s uvězněním v žaláři, ale došlo i k popravám na sedmi osobách. Ty posloužily jako exemplární tresty za činy proti církevnímu majetku a svatokrádež.