Martin na bílém koni letos nepřijel. Proč by měl přivážet sníh rovna on?

Na den svatého Martina se prý kouřilo z komína. Jedenáctého listopadu se v minulosti opravdu slavilo a veselilo. Na stole nechybělo dobré jídlo a pití – pečená husa, svatomartinské víno nebo pečivo.

Kdo byl svatý Martin?

Světec Martin Tourský přišel na svět v roce 316 do rodiny římského důstojníka na území dnešního Maďarska. Nepocházel z křesťanské rodiny, s touto vírou přišel poprvé do styku během studií v severní Itálii. Když mu bylo patnáct let, musel nastoupit do císařské armády – stal se tedy vojákem.

Podle legendy se v Amiens potkal s žebrákem, který trpěl zimou. Martin tehdy nebohému muži věnoval půlku svého pláště, aby se mohl trochu zahřát. V noci k Martinovi pak ve snu promluvil Ježíš Kristus, který měl na sobě kus jeho pláště. Martin se po tomto zážitku stal křesťanem a nechal se pokřtít. O několik let později se stal poustevníkem. V roce 372 byl zvolen biskupem ve francouzském městě Tours, i nadále žil velmi asketicky. Ve Francii se zasloužil o založení prvních klášterů, šířil křesťanství i za hranicemi země.

Martin z Tours zemřel v roce 397 ve věku 80 let během misijní cesty. V Tours se pak dne 11. listopadu konal jeho slavnostní pohřeb. Z jeho hrobu se brzy stalo vyhledávané poutní místo.

Svatý Martin je tradičně zobrazován jako voják na koni. Mezi jeho atributy patří plášť, meč, žebrák, husa, biskupská mitra a berla. Je považován za patrona vojáků, koní, podkovářů, vinařů, pocestných, žebráků a chudých, zajatců, domácích zvířat a abstinentů.

Svatomartinská husa

Se dnem svatého Martina je dodnes spojena tradice pečení svatomartinské husy. A proč se peče zrovna husa?

Podle jedné legendy se chtěl Martin vyhnout pozornosti lidí po svém zvolení biskupem, a proto se uchýlil do jednoho husince. Ovšem husy hlasitě kejhaly, a tak prozradily, kde se muž ukrývá. A proto mají husy za trest v den svatého Martina skončit na pekáči.

Existuje však ještě jedna legenda o původu tohoto zvyku. Podle té mají husy být pečeny za trest, protože svým kejháním vyrušovaly Martina z Tours při kázáních.

Ať už je důvod pečení hus jakýkoliv, dodnes se tento zvyk dodržuje. Nejstarší dochované písemné zmínky o pečených svatomartinských husách u nás pocházejí z 15. století.

Svatomartinské pečivo

Kromě hus se jedenáctý listopadový den připravovalo také svatomartinské pečivo, konkrétně rohlíky, tzv. podkovy svatého Martina a koláče. Pečivo se plnilo mákem, hruškovými nebo švestkovými povidly, ořechy a perníkem. Svatomartinské rohlíky pekla děvčata pro své chlapce. Veliký rohlík s mákem nebo povidly pak dostával čeledín nebo děvečka, kteří končili svou službu.

Svatomartinská koleda

Večer před svatým Martinem chodili chudí na svatomartinskou koledu. Protože svatý Martin obdaroval žebráka, měli být lidé k chudým o jeho svátku stejně milosrdní. Chudí dostávali drobný finanční obnos, šunku, párky, ořechy, sušené ovoce, hrušky, jablka a svatomartinské pečivo.

Svatomartinské posvícení

Na den svatého Martina se v minulosti začalo hospodářství připravovat na zimu. Čeledíni a děvečky odcházeli ze služby a dostávali za svou práci zaplaceno. Peníze pak mnohdy skončily v nejbližším hostinci, kde se konalo posvícení. Den svatého Martina byl tedy ve znamení zábavy, dobrého jídla a pití. A často také hluku a opilství. Zejména z období 15. a 16. století pocházejí zprávy o nevhodném chování lidí na svatého Martina.

Svatomartinské víno

Ve vinařských krajích se v den svatého Martina tradičně ochutnávalo nové víno. Pojem „Svatomartinské víno“ se poprvé objevil v době vlády císaře Josefa II. Na Šumavě mělo v minulosti pití tohoto vína jakýsi magický význam. Kdo ho ochutnal, ten měl být silný a krásný.

Tradice svatomartinských vín se opět dochovala do dnešních dnů. Tato mladá vína se tradičně začínají prodávat dne 11. 11. v 11 hodin. Na den svatého Martina má být láhev vína také otevřena – ideálně k svatomartinské huse!