Krvavé řádění Přemyslovců? Vršovce vraždili třikrát, přežila jen jedna rodina

Pokud budeme věřit vyprávění kronikáře Kosmy můžeme počítat s dvojím vražděním Vršovců v letech 1003 a 1014,  osudným se jim stal až třetí krvavý zákrok, který měl na svědomí kníže Svatopluk v roce 1108.

 O Vršovcích toho víme velmi málo, podobně jako o většině ostatních rodech velmožů, kteří na území přemyslovců působili. Paradoxně první zmínky o Vršovcích jsou spojeny právě až s jejich vraždění v roce 1003. Hlavní příčinou prvního pokusu byly asi přehnané ambice Vršovců. Skrze manželský svazek neznámého Vršovce s dcerou Boleslava III. začali ohrožovat nárok rodu Přemyslova na knížecí trůn. Bohužel Kosmas je na informace velice skoupý a ve kronice pouze chladnokrevně poznamenává „U nás byli povražděni Vršovci.“  O sňatku Vršovců s Přemyslovnou tak víme pouze díky Dětmarovi z Merserburku.

Nevíme proč se nakonec proti Vršovcům obrátil, pravděpodobně se násilím se pokusili zmocnit trůnu, což se jim však nepodařilo. Za to to vyvolalo Boleslavovu krutou reakci. Vzhledem k tomu, že Oldřich měl pouze levobočka Břetislava I., který tak měl na trůn pouze pochybný nárok, který nebyl větší než nárok Vršovce provdaného za dceru Boleslava III. Navíc na legitimitu se tehdy příliš nehledělo a častokrát rozhodovala politická moc a síla zbraní.

Druhé vraždění popisuje také Dětmar z Merserburku, který se zmiňuje, že kníže Oldřich zabil svého družiníka Božeje, pravděpodobně velmože z rodu Vršovců, protože slyšel „od falešných našeptávačů“, že Božej podporoval jeho bratra Jaromíra. Oldřich se pravděpodobně pokusil využít sebemenší náznak jejich možné neposlušnosti a co nejrychleji se jich zbavit, protože Vršovci stále ohrožovali postavení Přemyslovců. Vršovci možná skutečně podporovali Jaromíra, a to proto, že Jaromír nemohl zplodit potomka a pokud by se jim podařilo dosadit ho na trůn, získali by po jeho smrti jako příbuzní Přemyslovců nepopiratelný nárok na český trůn. Vzhledem k tomu, že Jaromír nemohl mít potomky, nakonec by mu nezbylo nic jiného než moc legitimně předat moc do rukou Vršovců.  Kronikář Kosmas si posloužil Vršovci jako hlavními nepřáteli svých oblíbenců. Ale není třeba si Vršovce nijak idealizovat. Vzhledem k tomu, že měli skutečně velkou šanci dostat se na knížecí trůn, ani oni si nebrali servítky. Podle Kosmy zosnovali knížeti Jaromírovi (tehdy vykastrovanému a slepému) potupnou smrt probodnutím skrze záchod, Vršovec Kochan „poslal svého kata a když onen slepec seděl na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“

Jak to, že se nakonec zlomený a pokořený rod Vršovců opětovně vrátí na scénu? Je výmluvné, že se Vršovci po dlouhé době objevují v knížecích službách opět až na přelomu 11. a 12. století, tedy v dalším období krize českého „státu“ nebo možná lépe řečeno krize Přemyslovců, protože tehdy se opětovně rozhoří spory mezi Přemyslovci.. Břetislav II., který se postavil proti svému otci, zkrátka musel hledat pomoc na všech stranách a Vršovci se najednou opět stali důležitým politický hráčem. Poté co se Břetislav v roce 1092 stal českým knížetem se Vršovci opět dostali na výsluní moci, avšak z nějakých důvodů se záhy dostali do sporů s knížetem, který je nakonec vyhnal od svého dvora. Naposledy se na výsluní dostanou, když se Bořivoj II. v roce 1101 ocitne v nesnázích. Bořivoj se stal knížetem v roce 1100, tedy v období dalších sporů mezi Přemyslovci o český trůn. Břetislav II. totiž podporoval kandidaturu svého mladšího bratra Bořivoje na úkor starších moravských Přemyslovců.

Poslední zmínky u Kosmy zmiňují, že Bořivoj II. chtěl prý několikrát neúspěšně potrestat Vršovce Mutinu a Božeje (nevíme ale jistě proč), aby se s Mutinou nakonec v roce 1108 opět spojil během dynastické krize. Tentokrát proti svému bratranci Svatoplukovi, který se v roce 1107 na úkor Bořivoje zmocnil trůnu. Jenomže neuspěli, a to se nakonec Vršovcům stalo osudným, protože byli Svatoplukem znovu povražděni. Tentokrát ale nebylo nic ponecháno náhodě a Svatoplukův zásah znamenal jejich definitivní konec. Podle některých údajů bylo zavražděno až 3000 příslušníků rodu. Naposledy proto nechme promluvit Kosmu, který toto vraždění popisuje na základě vlastní zkušenosti:

Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.