Děsivé tajemství Evropy: Pod rájem na Zemi leží pohřbené kontaminované město

Pár desítek kilometrů od italského Milána se rozprostírá poklidné městečko Seveso. Jednou z hlavních výrobních firem je chemická továrna firmy Givaudan, která vyrábí herbicid TCP používaný k likvidaci dřevnatých plevelů a která dává lidem ze čtrnáctitisícového města práci

V sobotu 10. července 1976 se ale vše změnilo. Zatímco si obyvatelé města užívali prosluněné léto a děti si hrály v okolí fabriky, v chemičce vybuchl reaktor a do ovzduší uniklo několik kilogramů jedovatého plynu. Dost na to, aby zabil desítky tisíc lidí.

Bezprostřední reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Kontaminované látky vytvořily mrak, který vítr odvál na město. Ptáci, kteří do něj vlétli, padali mrtví k zemi. Děti, které se látek nadýchaly, dostaly závratě a bolesti hlavy. Začala hynout domácí i hospodářská zvířata, ale podobně jako v jiných případech nikdo netušil, co se děje. Chemička totiž žádný poplach nevyhlásila.

V továrně se v době výbuchu nacházelo jen minimum pracovníků, kteří závadu během pár minut opravili. Vedení firmy se o havárii dále nezmiňovalo a úřady nepovažovaly za nutné vyhlásit poplach. Vše by se ututlalo a možná by nikdo dodnes na nic nepřišel, kdyby chemička po sedmnácti dnech nepřiznala, co se stalo.

Do ovzduší unikl plyn obsahující dioxin. Plyn, který používaly Spojené státy během války ve Vietnamu pod označením Agent Orange. A který dokáže zabíjet ve velkém. 

Továrna přiznala, že do ovzduší unikly dva kilogramy dioxinu. Ačkoli jde na první pohled o zanedbatelné množství, plyn je natolik agresivní, že i při této hmotnosti dokáže zabít před 20 tisíc lidí. Látky zamořily plochu o velikosti 2 000 hektarů a na následky otravy onemocnělo během pár hodin prvních 200 lidí. Nikdo ale dodnes přesně neví, proč bezprostředně po výbuchu na následky otravy nikdo nezemřel.

Zasažení obyvatelé města trpěli na silné bolesti hlavy, lékaři jim diagnostikovali poškození jater a ledvin, docházelo u nich k mutacím a degeneraci. Těhotné ženy raději potratily, než aby riskovaly komplikace při porodu, a zemědělci se museli potýkat s katastrofálními následky. Zahynulo přes 3000 domácích zvířat a dalších 80 tisíc kusů bylo utraceno. Celkově bylo plynem zasaženo na 100 tisíc zvířat a 40 tisíc lidí.

Detoxikace celého zasaženého území stála přes 32 miliónů dolarů a dala vziknout 150 tunám vysoce nebezpečného odpadu. O kterém nikdo nevěděl, kam s ním. Itálie jej pochopitelně chtěla co nejrychleji dostat pryč z města, proto byl převezen k francouzským hranicím do provizorního skladu. Následně se zjistilo, že šlo o budovu, v níž dříve bývala jatka.

Přes 40 barelů toxického odpadu bylo poté převezeno do armádní základny nedaleko Sissonne a nakonec skončil ve Švýcarsku. Plné ruce práce ale měly i úřady, musely se totiž zbavit všech kontaminovaných zvířat, budov a několika tun otrávené špíny.

Pod parkem Seveso proto vznikly dva obří betonové sarkofágy, do nichž byla zalita část kontaminovaného města a tlející zvířecí mrtvoly. Od travnatého porostu plného lidí je dělí jen vrstva hlíny a betonu. A místní si tak mohou opět, stejně jako před čtyřiceti lety, užívat slunečních dní. S vědomím, že pod nimi leží pozůstatky jedné z nejhorších chemických katastrof v Evropě.