Kdy vlastně končí rok? Ve středověku v tom neměli jasno

Křesťanům se 1. leden jako počátek roku moc nezamlouval, protože v starověkém Římě byl spojen s bujarými oslavami (patřily k oslavám konce konzulského roku, a stále probíhající saturnálie). Koncil v Tours dokonce roku 567 prohlásil kladení nového roku na 1. ledna za pohanský přežitek a hrozil všem, kdo by tak nový letopočet počítali, exkomunikací. Ani drastické opatření nestačilo. Církev musela přijít s jinou strategií. Pokusila se tomuto dni dát křesťanský význam, což byla metoda hojně využívána v misionářské praxi. Tak se objevil svátek Obřezání Páně (Circumcisio Domini). Obřezání totiž podle starozákonní židovské tradice probíhalo osmý den po narození, což připadá příhodně na 1. ledna. Svátek se nijak zvlášť neujal, a proto byl v r. 1962 zrušen. Kromě různých kalendářů (gregoriánský a juliánský) a různého řazení církevních svátků mezi jednotlivými křesťanskými církvemi byl konec roku ve středověku komplikován ještě další věcí. Nejen, že za počátek roku uznávaly různá data jednotlivé katolické země, v některých státech se využívalo i několika různých počítání roku zároveň. Všechny tyto problémy dodnes komplikují historikům práci, když se snaží datovat některé události. Tady je několik nejčastějších dat užívaných ve středověké Evropě: Vánoční datace: 25. prosince Jde o celkem oblíbené datum, protože se tím dalo spojit hned několik různých svátků dohromady – zimní slunovrat, narození Ježíše Krista a počátek nového roku. Od franské říše je datace známa ve Skandinávii, v 11. a 12. století je známa v Nizozemí a dnešní Belgii (Flandry). Ve 13. a 14. století ji užívá Německo a Anglie, do 16. století Španělsko. U nás byla vánoční datace používaná od předkřesťanských dob s krátkou přestávkou v období posledních Přemyslovců. Obnovena byla za Jana Lucemburského. Obřízková datace: 1. ledna Nový rok je stanoven na 1. leden Juliánského kalendáře, na svátek obřezání Páně. V Římě se tento den slavil již kolem r. 700 n. l. jako Slavnost matky boží Panny Marie. Brzy byl ale tento svátek zastíněn převzetím svátků z Byzance (Zvěstování Panny Marie - 25. března a nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna. Proto se také objevil svátek obřezání Páně. Starořímská datace: 1. března Toto datum se užívalo především v období Římské republiky až do roku 190 př. n. l., kdy byla nahrazena klasickou datací na 1. ledna. Benátské republika se ji držela do r. 1797 a v Rusku platila od r. 988 do r. 1492. Datace na Zvěstování Panny Marie: 25. března Tuto dataci zavedl Dionysius Exiguus r. 525. Tento svátek byl považován za počátek pozemské existence Ježíše Krista. K jeho rozšíření přispěl řád cisterciáků, který silně prosazoval mariánský kult. Florencie i Pisa takto datovaly až do roku 1749, kdy začal být i v Toskánsku počátek roku datován 1. lednem. V některých obdobích jej užívala např. papežská nebo říšská kancelář, určité oblasti německé, dále Francie, Uhry nebo Anglie Velikonoční datace: Velikonoční neděle či Velký pátek Spojit nový rok s největším křesťanským svátkem sice dává na první pohled smysl, ale takové počítání nového roku bylo hodně komplikované, protože Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Tuto dataci užívaly některé francouzské oblasti od 11. do 16. století. Byzantská datace: 1. září Tato datace vychází z Byzantském letopočtu počítaného od Stvoření světa. Dlouho šlo o hlavní datační způsob ve východním křesťanství a na území Byzantské říše. Po jejím zániku na tuto dataci přešlo Carské Rusko, které se snažilo tvářit jako dědic tradice Byzantské říše. Na některých místech na Balkáně se udržela až do 19. století.