Zlo, které nelze porazit? Původní verze Karkulky, Popelky nebo Růženky vypadaly úplně jinak

Celá řada dnes již notoricky známých pohádek je zaznamenána a zachována díky sběračům lidových vyprávění, jako byl třeba Karel Jaromír Erben nebo Jacob a Wilhelm Grimmové. Původně tyto příběhy nebyly určeny pro děti, ale pro dospělé. Měly sloužit hlavně pro ponaučení, a to třeba i poměrně brutálním způsobem. Teprve během 19. a 20. století se z nich stala vyprávění pro děti se šťastným koncem. Z pohádek zmizel sexuální podtext i násilí.

A jaké jsou tedy původní verze pohádek?

Červená Karkulka

Pohádku o holčičce, která šla hlubokým lesem s košíkem dobrého jídla a pití za svou babičkou, zná asi každý. Také je známo, že ačkoliv Karkulku snědl vlk, vše nakonec dobře dopadlo. Původní verze je však jiná.

V roce 1697 pohádku o Karkulce zaznamenal francouzský spisovatel Charles Perrault, a to se sexuálním podtextem. V této verzi bychom nenašli žádného hodného myslivce, který by babičku i holčičku zachránil. Vlk nejprve zabil babičku, upekl ji a následně naservíroval Karkulce. Místo vína jí podal babiččinu krev. Pak dívku donutil se svléknout a spálit své oblečení. Karkulka později dokonce vlezla k němu do postele. Autor pohádku ukončil ponaučením, že dívky nemají podlehnout „vlkům“, kteří se je budou pokoušet nalákat do postele, a to třeba i hezkými slovy.

Šípková Růženka

Dnešní verze této pohádky má šťastný konec. Růženku prokleje zlá sudička, aby navždy usnula, když se píchne o trn. Láska však kletbu zruší, a vše nakonec tedy dobře dopadne – princ zachrání princeznu i celé království.

Původní verzi pohádky však můžeme spatřovat v italském příběhu o princezně jménem Talia z pera spisovatele Giambattisty Basileho, který žil na přelomu 16. a 17. století. Princezna se zde nepíchla o trn, ale o dřevěnou třísku. Zdánlivě mrtvou dívku najde v lese král a místo, aby se ji pokusil probudit, ji znásilní! Princezna otěhotněla a narodí se jí dvě děti, aniž by se probudila. Jedno z dětí jí pak nakonec vysvobodí, když ji zbaví třísky v prstu. A král si pak princeznu vezme za manželku. Takřka šťastný pohádkový konec…Kdyby ovšem král nenechal zavraždit svoji manželku, aby se mohl znovu oženit.

Popelka

Původ pohádky o Popelce můžeme hledat již u řeckého Strabóna, který žil na přelomu letopočtu. Jeho příběh následně převyprávěl již zmíněný Charles Perrault. Ten psal o chudé dívce, kterou trápí její nevlastní matka a sestra. Nakonec však najde štěstí, když se do ní zamiluje princ a vezme si ji za ženu.

Příběh o šikanované dívce však zaznamenali i bratři Grimmové. V jejich verzi neměla Popelka ani tři kouzelné oříšky. Velmi často plakala nad matčiným hrobem, až na něm vyrostl strom. Na něm sedávala holubice, která Popelce nadělila krásné šaty. Dočetli bychom se zde také o známém zkoušení malého střevíčku, který obuje jenom ta pravá nevěsta, tedy Popelka. Nevlastní sestra se však tak toužila za prince provdat, že si uřezala prsty na noze, aby se do střevíčku dostala! Princ svou lásku ale pozná a odveze si ji na zámek. A jak dopadnou macecha a nevlastní sestra? Holubice jim vyklove oči!

Jeníček a Mařenka

Jeníčka a Mařenku odvede jejich otec na příkaz zlé macechy do lesa, kde byly děti odsouzeny ke smrti. Tento začátek pohádky rozhodně nepřipomíná příběh na dobrou noc. A tím také původně nebyl. Mohli bychom v něm spíše spatřovat smutnou realitu v dobách hladomoru. Bratři Grimmové do pohádky zakomponovali známou perníkovou chaloupku a zlou čarodějnici, ovšem v původní francouzské verzi si měl chtít vzít děti samotný ďábel. Toho však děti obelstí a zabijí – podříznou mu hrdlo.

Sněhurka

Podle některých názorů má pohádka o Sněhurce reálný základ, a to v životě šlechtičny Margarethy von Waldeck, která žila v první polovině 16. století. Její otec byl majitelem měděného dolu, kde zaměstnával děti – předobraz pohádkových trpaslíků. A šlechtična měla skutečně zlou macechu, která ji chtěla zabít.Vše ale nakonec dobře dopadlo - jako v pohádce.