Muž, kterému celý svět vděčí za život. Nukleární armagedon odvrátil obyčejný námořník

Je říjen 1962 a světem právě cloumá Kubánská krize. Karibikem, v němž hlídkuje americké námořnictvo dohlížející nad blokádou komunistické Kuby, pluje navzdory zákazu sovětská ponorka, na jejíž palubě je i 36letý Archipov.

Američané ovšem ponorku, která se skrývá pod hladinou, zpozorovali a z jedné i druhé strany jí bombardují hloubkovými náložemi. Sovětské plavidlo se s každou explozí roztřese. Američané však netuší, že ponorka disponuje taktickým jaderným torpédem.

Vyčerpaný a nervózní kapitán ponorky Valentin Savitskij nakonec nařídí jeho odpálení. Jeden z jeho zástupců rozkaz potvrdí. Na mušce je potenciálně hned 11 amerických lodí, které může během nejbližších chvil zasáhnout bomba o síle té hirošimské.

Rozhodnutí ovlivňovaly i ztížené podmínky v ponorce, kvůli nefunkční klimatizaci vzrostla teplota uvnitř ke 40 °C. Po dalších zásazích od Američanů nabyl kapitán Savitskij dojem, že možná začala válka. „Necháme je vyletět do povětří. Zemřeme, ale vezmeme je sebou, neuděláme ostudu naší flotile,“ řekl kapitán podle aktérů události.

Dnešní historici konstatují, že pokud by došlo k vystřelení torpéda, následující sled událostí by s velkou pravděpodobností vedl k nukleární válce obou mocností.

V tu chvíli však do příběhu vstupuje Archipov. Čtyřiatřicetiletý rodák ze Zvorkova má stejnou hodnost jako Savitskij, s nímž se rozhodne si promluvit. Co bylo předmětem konverzace, není dodnes známo, Archipov však Savitského donutil jeho rozhodnutí revidovat.

Archipov argumentoval tím, že o žádný útok ze strany Američanů se nejedná. Podle jeho názoru sovětskou ponorku schválně míjeli, její posádce jen dávali najevo, že o přítomnosti plavidla ví a přáli by si, aby se vynořilo na hladinu.

Obavy však neměla pouze posádka ponorky. Když se o probíhajícím incidentu dozvěděl tehdejší americký prezident John Fitzgerald Kennedy, bál se, že si Sověti vše vylíčí jako útok. Prezidentův bratr a poradce Robert Kennedy později vzpomínal, že pro JFK to byl jeden z nejtěžších okamžiků.

Neznámým hrdinou celé situace byl bezpochyby Vasilij Archipov. V obrovském vedru, které v nitru ponorky panovalo, dokázal zůstat ledově klidný a přesvědčit kapitána Savitského, aby nařídil vynoření ponorky na hladinu Karibského moře.

Tam došlo k setkání s americkým torpédoborcem, po němž se ponorka obrátila a odplula zpátky do Ruska. Jelikož Američané ponorku nijak neprohlíželi, o přítomnosti torpéda s jadernou hlavicí se dozvěděli až o 50 let později.