Křest, nebo deportace. Kardinál Cisneros se s muslimy nepáral

Vzhledem k tomu, že církevní kariéra umožňovala společenský vzestup i prostým lidem není zas až tak zarážející, že Gonzalo Jiménez de Cinseros se narodil v chudé rodině v kastilském městečku Torrelaguna. Základ své kariéry položil na univerzitě s Salamance, kde vystudoval církevní právo. Jako právník působil i u papežské konzistoře slavného papeže humanisty Pia II.

Do Španělska se vrátil odměněn listem, který přikazoval, aby mu bylo uděleno první uvolněné beneficium, což ho přivedlo do konfliktu s Toledským arcibiskupem. Protože Cisneros se nehodlal svého nároku zříci, skončil ve vězení, kde strávil dlouhých šest let. Nakonec jeho tvrdohlavost zvítězila - arcibiskup ho propustil a beneficum mu udělil.

Ale protože ani Cisnerovi se nechtělo zpátky do vězení, tak ho rychle vyměnil na jiné u kardinála Mendozy. U něj si rychle získal respekt a úřad generálního vikáře. Přestože se před ním rýsovala slibná kariéra mezi světskými duchovními, která by patrně skončila výnosným biskupským postem, ve svých 48 letech se náhle rozhodl vstoupit do františkánského řádu a světským pokušení se zříct. Přestože františkáni patřili k nejpřísnějším mnichům, Cisnerův asketismus šel ještě dál a dobrovolně si prodlužoval půsty, spal na holé zemi apod.

Když byl navrhnut na zpovědníka královny Isabelly Kastilské, tak trval na tom, že stále zůstane členem řádů a bude žít v klášterní komunitě s mnichy a kde dvoru přijede pouze pokud bude potřeba. Královský zpovědník byla přitom významní funkce s nemalým politickým dosahem. Angažovanosti v politice se ale na rozdíl od dvorních radovánek, nestranil. Je to patrné už z toho, že rychle po jeho nástupu vydala Isabela dekret vyhánějící židy ze Španělska.

Evidentně se stal Isabeliným oblíbencem a tak když kardinál Mendoza roku 1496 zemřel, nechal ho Isabela jmenovat arcibiskupem Toleda, nejvyšším církevním představitelem Španělska. Cisneros tím, ale nadšený vůbec nebyl, když mu Isabela ukázala papežské jmenování, Cisneros od ní utekl. I když ho nakonec přivedli zpět ke královně úřad půl roku odmítal a přijal ho teprve poté co mu samotný papež poslal buly, která mu přikazovala se úřadu ujmout.

V momentně kdy se ale úřadu ujal, přímo hýřil aktivitou. Reformoval všechny žebravé řády, ve kterých přísně zakázal konkubinát, mnohoobročnictví a zanedbávání povinností mnichy. Mnohé jeho příkazy se příliš nelišily od představ radikálních reformátorů jako byl náš Jan Hus, a tak není žádný div, že Cisneros narazil na prudký odpor. Na rozdíl od jiných reformátorů ale za sebou měl královnu Isabelu a tak nakonec vše prosadil a to i přesto, že se ho snažili umírňovat i z Říma.

Stejně přísně vystupoval proti španělským muslimům, když v Granadě přikázal spálit všechny arabské knihy kromě lékařských (ani takový fanatik jako Cisneros nemohl upřít užitečnost arabské medicíny) a všechny Araby násilím pokřtít. Nejenom, že tak vystoupil proti mírné a pomalé konverzi jakou prosazovali ostatní biskupové, ale porušil tak mírovou smlouvu z Alhambry. Vyvolal tím vzpouru, která musela být násilně potlačena. Všichni muslimové si poté mohli vybrat pouze křest nebo exil v severní Africe. Později se ale rozhodl šířit víru mečem i za hranicemi Španělska podporoval křížové výpravy do Afriky.

Cisnerova moc dále vzrostla, když urovnal spor mezi Ferdinandem Aragonským a Filipem Kastilským, kterému tak zajistil kastilskou korunu po smrti Isabely. Když zemřel I Filip ustanovil Cisneros regentskou vládu a udržel korunu pro Ferdinanda proti spiknutí vysoké kastilské šlechty. Za odměnu se poté dočkal titulu Nejvyššího Inkvizitora a kardinálského klobouku. Když roku 1516 zemřel i Ferdinand, tak se jako regent Karla V. stal dokonce vládcem celého Španělska.

Jeho vliv vzrostl dokonce i za hranice Pyrenejského poloostrova – do Flander i Svaté říše Římské. Ke Španělsku násilně přičlenil i království Navarské a položil základy stálé armády. Jeho vliv byl takový, že se ho raději Karel V. rozhodl propustit ze svých služeb. Ale kardinál onemocněl a zemřel podle všeho ještě dřív než se to dozvěděl. Tak jako u jiných mocných politiků i jeho smrt provázely pověsti o tom, že jeho skonu napomohl jed.