České Pompeje? Po ničivém požáru zmizelo z mapy významné české město

Středověké město se nacházelo v místech soudobého Sezimova Ústí, které leží v jižních Čechách nedaleko od města Tábor.

Nejstarší písemný údaj o původním středověkém městě pochází ze 13. století. Jedná se o souhlas generální kapituly dominikánského řádu se zasvěcením kostela konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi z roku 1250. A protože se žebravé řády usazovaly jen ve slibně se rozvíjejících městech, muselo být město Ústí jistě založeno před polovinou 13. století.

Původně se město označuje pouze jako Ústí (Auczt). Další zmínka o něm je v závěti Voka I. z Rožmberka z roku 1262, ve které pamatuje na vrácení dluhu ústeckým dominikánům. Město bylo rozšířeno v roce 1277, kdy bylo vypáleno nedaleké Hradiště (pozdější Tábor), jehož obyvatelé Ústí přijalo. Zde je zajímavé propletení obou měst, jelikož brzy to bude naopak Tábor (bývalé Hradiště), kdo bude přijímat lid z Ústí.

V rámci vývoje označení města je zajímavé dodat, že teprve ve 14. století jej rodáci označovali jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, údajným zakladatelem města. Byl pátým, nevlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců. Jednalo se nejspíše o větev pánů z Hradce, kteří se později začali psát z Ústí. Za prvního majitele je považován Sezima ze Stráže, ve znaku měl modrou růži na černém poli.

Město bylo vybudováno na pravém břehu řeky Lužnice, dnes se jedná o město Sezimovo Ústí I. Postupně bylo původní město obklopeno třemi předměstími, která byla samostatně opevněna. Na severu bylo tzv. Nové město, na levém břehu se nacházelo předměstí určené pro řemeslníky. Toto oddělení je ryze praktické, aby řemeslnická činnost a práce s ohněm neohrozila samotné město – v těch dobách ještě prakticky celé ze dřeva.

Na počátku 15. století zasáhly i toto město soudobé události - rodící se husitství. Počínaje už návštěvou Jana Husa a jeho pobytu na nedalekém Kozím Hrádku v roce 1413, kam musel odejít, jelikož mu v Praze hrozilo nebezpečí. Nejspíš zde pobýval kvůli Čeňkovi z Vartenberka, který ho sem doporučil. Na jaře roku 1414 pak Jan Hus pobýval přímo v Sezimově Ústí. To se stalo první husitskou obcí, jelikož se zde zrodilo mnoho přívrženců jeho hlásání. Tak se dělo i po roce 1415, kdy byl mistr Jan Hus upálen v Kostnici.

V roce 1419 zemřela Anna z Mochova, která patřila mezi hlavní příznivce Husa a husitství. Poté se dostávají k moci zástupci katolíků, kteří vyhnali husity z města. Ti odešli do okolí a tam čekali, až se budou moci pomstít.

K vytoužené pomstě došlo 21. února 1420. V noci přepadli dříve vypuzení husité město a dobyli ho bez problémů, téměř bez boje, jelikož předchozí den probíhal masopust a obyvatelé se nezmohli na odpor. Ti, kteří se nepřidali k dobyvatelům, museli z města utéct. Město tedy bylo opět obsazeno husity. Ne ovšem na dlouho. Touto událostí totiž končí příběh středověkého Sezimova Ústí.

Město samotné se nacházelo v úplné rovině, tudíž z hlediska obrany ve strategicky nevýhodném místě. Husité se rozhodli město opustit a vybrali si 4 km vzdálenou táborskou ostrožnu, kde kdysi stávalo město Hradiště, kam se přestěhovali. Místo nově nazvali Hradiště hory Tábor. K živobytí dle Písma si vzali jen to nejnutnější, ostatní věci nechali na místě. Ústí tak bylo 30. března 1420 zapáleno a opuštěno. Spáleno bylo z důvodu, aby město nebylo využíváno protivníkem.

Novodobé dějiny města začínají až v 19. století. Do té doby zde byly jen rozvaliny. V roce 1828 byla v těchto místech vybudována obec Starý Tábor. Dnešní název dostala až v roce 1920. Navržení města na pravidelném půdorysu poměrně odpovídalo původnímu středověkému rozvržení města. To ve druhé polovině minulého století začalo během archeologických výzkumů vydávat své nesčetné poklady, dokládající způsob života a řemeslné výroby ve středověku. Od té doby se též především mezi archeology ujalo označení pro Sezimovo Ústí coby „české Pompeje“.