Anna Honzáková. První česká lékařka přednášela o prostituci a bojovala proti potratům

Anna Honzáková přišla na svět dne 16. listopadu 1875. Její otec, Jan Honzák, působil od roku 1867 jako městský lékař v Kopidlně, kde byl díky své práci velmi váženým občanem. Zároveň byl osobní lékař i přítel hraběte Ervína Šlika.

V roce 1890 bylo v Praze založeno první soukromé dívčí gymnázium ve střední Evropě Minerva, o jehož vznik se zasloužila Eliška Krásnohorská. Zde Anna v červenci roku 1895 maturovala s vyznamenáním. Během studií se Anna také začala zajímat o otázku ženské emancipace, přičemž se poprvé setkala s názory T. G. Masaryka na ženskou otázku, vzdělání žen či mravnost.

Můžeme se jen domnívat, zda o budoucím studiu i profesi Anny Honzáková rozhodla událost, kdy zachránila život své spolužačce při epileptickém záchvatu, kterou sama líčila takto:

„Profesor zkoušel v přírodopisném kabinetu, já jsem seděla na opačném konci třídy v první lavici. Pojednou se třídou rozlehl výkřik, pak nezvyklý šum a zmatený křik, několik děvčat vyběhlo ze třídy. Zaslechla jsem volání profesora: Pomozte jí! Běžela jsem dozadu a spatřila jsem u zadní lavice profesora bledého jako papír, v lavici jedinou sedící vyděšenou dívku a na ní skleslé druhé děvče s hlavou vklíněnou pod lavicí. Instinktivně vymanila jsem onemocnělou z pozice, jež jí hrozila skoro zadušením, a vytáhla jsem ji z lavice až ke dveřím. Tam konečně jedna ze spolužaček vzala nemocnou za nohy a pomohla mi ji vynést ven. Zůstala jsem u nemocné – byl to těžký záchvat epilepsie – pokud křeče nepřešly.“

Vyšší vzdělání u žen bylo v tehdejší době prakticky výjimkou. Zejména medicína patřila po dlouhou dobu mezi výhradně mužské profese. Podle tehdejších názorů měly ženy oproti mužům nižší intelektuální schopnosti a fyzickou odolnost, a tak se neměly stát lékařkami. Ministerský výnos z roku 1900 pak povolil českým ženám lékařské a lékárnické studium. A díky tomu se i Anna Honzáková mohla stát lékařkou. Dne 17. března 1902 tak  promovala jako první česká lékařka. Již v 80. letech 19. století sice absolvovaly studium medicíny a staly se lékařkami dvě Češky – Anna Bayerová a Bohuslava Kecková – ty však nevystudovaly v Čechách, ale ve Švýcarsku.

Lékařka Honzáková začala po studiích působit jako instrumentářka na chirurgické klinice u věhlasného profesora Karla Maydla, přednosty chirurgické kliniky. Po jeho náhlé smrti v roce 1903 bylo ukončeno její dosavadní vědecké směřování. Později se u profesora Karla Pawlíka začala specializovat na gynekologii a porodnictví. Dne 16. února 1905 otevřela Anna Honzáková svou soukromou gynekologickou ordinaci na Novém Městě pražském. Podle dobového tisku byla lékařkou pracovitou, svědomitou a žádanou.

Anna Honzáková se rovněž zapojila do emancipačního hnutí a pořádala osvětové přednášky. Uvědomovala si například problém vysoké kojenecké úmrtnosti, a tak na toto téma coby členka ženských spolků uspořádala přednášky a v roce 1903 napsala dílo s názvem Jak chránit dítě nákazy tuberkulosní, kde se věnovala zejména otázce hygieny. Upozorňovala matky na fakt, jak je důležité v domácnosti s kojencem často uklízet, že by si děti neměly hrát na špinavé podlaze, je důležité je každý večer koupat a pořídit jim vlastní kartáček na zuby.

V roce 1906 přednesla témata O prostituci z hlediska lékařského a Příčiny a následky utajovaného zla, kdy se snažila šířit osvětu o problému prostituce. V této souvislosti varovala před šířením pohlavních chorob, před negativními dopady prostituce na zdraví, morálku i ekonomiku společnosti.

Anna Honzáková se také stala členkou Výboru pro volební právo žen. V únoru 1908 vystoupila se slovy:

„Žena mlčící a žena trpící je odvěký symbol poroby. Nespravedlnost provozovaná od nepaměti na ženě vyvolala ženskou otázku. A dnes ještě bývají ženy za svůj projev po právu a spravedlnosti zakřikovány, umlčovány a posmívány. Volební lístek v ruce ženy stane se zbraní, jež vzbudí jistý respekt v kruzích, které rozhodují o zařízení v naší společnosti. Ženě otevře se nové pole činnosti v ohledu hospodářském, politickém a národním.“

Když v říjnu roku 1920 přišla poslankyně Luisa Landová-Štychová s návrhem na legalizaci interrupce, postavila se doktorka Honzáková proti tomuto návrhu. Tvrdila, že neomezená možnost potratů by ženám mohla ublížit po stránce zdravotní, ale i morální, protože by se tak vyhýbaly zodpovědnosti za své chování. V rámci této problematiky upozorňovala spíše na důležitost osvěty na téma plánovaného rodičovství a předcházení početí.

Výrazně se pak také projevila v únoru 1926, kdy se podílela na návrhu revize občanského a trestního zákona, především rodinného práva. Anna Honzáková v této souvislosti upozornila na nedostatky v péči o rodičky na porodnických klinikách.

Anna Honzáková ordinovala do roku 1939, kdy kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu musela ordinaci zavřít. Dne 13. října 1940 zemřela na plicní embolii.