Nacistický plán na odstavení Roosevelta. Klíčovou postavou byl americký ropný magnát

V roce 1940 byla americká politická scéna hluboce rozdělená. Jedna strana tvrdila, že by Spojené státy se neměly angažovat ve válce probíhající v Evropě. Druhá prosazovala intervenci.

Prezident Franklin Delano Roosevelt, podporovatel intervence, se zatím nevyjádřil, zda-li bude opětovně, potřetí, kandidovat na prezidenta USA. Demokraté nevěděli, koho přesně nominovat. Příležitosti si všiml Berlín a rozhodl se zasáhnout, tvrdí Bradley W. Hart, docent médií, komunikace a žurnalismu na California State University a autor knihy „Hitler’s American Friends: The Third Reich’s Supporters in the United States” (Hitlerovy američtí přátelé: Podporovatelé Třetí říše v Spojených státech).

Klíčovou postavou nacistického pokusu o ovlivnění amerických prezidentských voleb byl  William Rhodes Davis, ropný magnát s velkým vlivem v Demokratické straně (v roce 1936 jí věnoval značný obnos na volební kampaň). Davis před vypuknutím války vydělal velké peníze na prodeji mexické ropy hitlerovské vládě.

Ekonomická blokáda Německa nastolená Británii v roce 1939 zasadila jeho obchodům značnou ránu. Davis věřil, že jediným způsobem, jak to zvrátit, je pokusit se vyjednat mezi Německem a ostatními státy mírovou smlouvu a prosadit, že USA nebudou do války zasahovat.

Vydal se proto do Berlína, kde se setkal s vůdci Třetí říše, včetně Hermanna Göringa. Do USA se vrátil s nejasnou dohodou, podle níž by Německu zůstaly teritoriální zisky výměnou za Rooseveltovo zprostředkování mírové dohody. Roosevelt jej však odmítl vůbec vyslechnout z obavy, aby nebyl vnímán jako nacistický agent.

Roosevelt nebyl daleko od pravdy. Davis se v Německu dohodl na tajné úmluvě. Měl za úkol prosadit do čela demokratické kandidátky na prezidenta takovou osobu, která by byla šla Němcům na ruku, minimálně co se týče neochoty pustit se do války s Třetí říši. Takovou osobou měl být John L. Lewis, kontroverzní vedoucí Kongresu průmyslových organizací a horlivý oponent prezidenta Roosevelta. Göring na plán vyčlenil 5 miliónů dolarů, které převedl na německé velvyslanectví ve Washingtonu.

Davisovi to však nebylo nic platné. Roosevelt oznámil opětovnou kandidaturu a bylo jisté, že jej Demokraté nominují jako svého hlavního kandidáta. Republikáni překvapili americkou politickou scénu, když za svého kandidáta na prezidenta zvolili bývalého Demokrata a přesvědčeného intervencionalistu, Wendella Willkieho. Berlín a Davis neměli šanci zvrátit rozhodnutí USA jít do války.

Hart podotýká, že Američané se o nacistickém plánu dozvěděli ihned po válce. Ministerstvo spravedlnosti připravilo „explozivní“ zprávu o nacistických sympatizantech v USA. Tehdejší americký prezident Harry Truman ji však nenechal vydat. Na světlo se ve svém plném znění dostala až v roce 1961.