Temná historie intervencí USA v Latinské Americe. Je Venezuela další na řadě?

Slovo gringo, které Maduro použil ve své řeči, má důležité místo v latinskoamerické kulturním podvědomí. Poprvé bylo použito během mexické revoluce, kdy americká vojska vpadla do země s cílem najít guerillového vůdce Pancho Villa, odpovědného za smrt 16 Američanů během nájezdu na Columbus. Jednalo se o hanlivé oslovení amerických vojáků v olivových uniformách, marně nahánějících slavného rebela.

Od té doby gringo pro Mexičany a zbytek Latinské Ameriky evokuje nespravedlivou, arogantní intervenci. Mexiko už mělo s USA nedobrou zkušenost ještě před Villovou revolucí. V letech 1846 -1848 spolu vedlo války, jejichž výsledkem byla ztráta více než poloviny tehdejšího mexického území. 

Kromě Mexika USA zasahovaly i v dalších latinskoamerických státech. V letech 1912 až 1933 okupovaly Nikaraguu, v letech 1915-1934 Haiti, v letech 1916 – 1922 Dominikánskou republiku. I po stažení vojsk zde Američané udržovali vliv podporou místních a často velmi brutálních generálů.

Studená válka jako nový impulz pro intervence USA

Tento vzorec se opakoval i během studené války, ačkoliv v mnoha parametrech se změnil. Na rozdíl od předchozích intervencí na počátku 20. století, v této době USA jen zřídkakdy do dané zájmové země posílaly plnou vojenskou sílu. Namísto toho v ještě větší míře spoléhaly na místní vojenské složky, kterým poskytovaly podporu.

USA v té době věnovaly Latinské Americe velkou pozornost. Dlouhodobě ji považovaly za svou oblast zájmu a velmi nelibě nesly vzestup levicových režimů podporovaných SSSR. V duchu účel světí prostředky, CIA financovala mnohé vojenské komploty pravicových milicí proti demokraticky zvoleným levicovým vládám, případně podporovala brutální pronásledování levicového disidentu ze strany pravicových diktátorů.

V roce 1954 byl v CIA podporovaném převratu svržen guatemalský prezident Jakob Arbenz. V roce 1961 se USA pokusily prostřednictvím kubánských exilantů svrhnout kubánského komunistického vůdce Fidela Castra (který předtím svrhl Američany podporovanou diktátorskou vládu). V roce 1964 byl za podpory USA svržen brazilský levicový prezident Joao Goulart a ustanovena vojenská vláda trvající do roku 1980. V 1973 došlo k USA podporovanému převratu v Chile a vzestupu jednoho z vůbec nejbrutálnějších režimů v Latinské Americe.

V sedmdesátých letech Argentina, Chile a spojenecké jihoamerické národy spustily kampaň proti „levicovým hrozbám“, známou jako Operace Kondor, s podporou USA. V 80.letech USA podpořily brutální salvádorský režim proti levicovým rebelům FMLN.

Investigativní žurnalistka Sara Diamantová ve své knize Spiritual Warfare: The Politics of The Christian Right (Spirituální válka: Politiky křesťanské pravice) shromáždila dokumentu odhalující významnou roli, kterou tzv, křesťanská pravice, tj, protestantští kazatelé prosazující konzervativní politické ideje, hrála v těchto intervencích. Přes jejich charitativní iniciativy byly dodávány pravicovým režimům peníze, léčiva, případně zbraně.

Kazatelé též spolupracovali s CIA na organizování protestů proti levicovým vládám. Dnešní křesťanská pravice tvoří základní pilíř Trumpova voličstva a má velký vliv na Republikánskou stranu.

Po konci studené války USA přestaly s podporou těchto pravicových režimů a pokoušely se od nich co nejvíce distancovat. Ne nepodobně jako v Afghánistánu se z některých bývalých spojenců staly nepřátelé. To byl případ původně USA podporovaného panamského diktátora Manueala Noriegy, který se později postavil proti nim. USA v roce 1989 provedly svou největší vojenskou invazi od Vietnamské války a svrhly jej.

V roce 1994, během opětovné vojenské invaze na Haiti zase USA zasahovaly proti vojenskému puči, který odehnal od moci demokraticky zvoleného prezidenta. Jednalo se o poslední vojenskou invazi USA v Latinské Americe. Změní to Trump?