Největší fake news historie: Kdy se lidstvo nechalo napálit?

Těžko říct, kdy snaha vědomě manipulovat s informacemi ve svůj prospěch začala. Jedno je ale jisté, bylo to hodně dávno. Jedním z prvních příkladů může být Ramess II., který po bitvě u Kadeše nechal vyhotovit desítky uměleckých výjevů, oslavujících ho jako vítěze nad Chetity. Jenomže do dnešních dob se dochovala i mírová smlouva a v ní faraón rozhodně nevystupuje v pozici vítěze diktujícího podmínky. Přinejlepším se dá hovořit o patu na bitevním poli. 

Podstatně větší sílu měly fake news v antickém Řecku a Římě, protože jejich státní zřízení bylo alespoň částečně závislé na veřejném mínění – a tím pádem měly dezinformace mnohem větší možnosti uplatnění. Slavný je případ Oktaviána Augusta, který svého soka Marka Antonia pomocí smyšlených zpráv zdiskreditoval v očích římské společnosti jako opilce podléhajícího Kleopatře, ženě, která nebyla ani nebyla Římankou, ale pouhou „barbarkou“.

Oktávianovi se uplatnění dezinformací vyplatilo, zanedlouho se nechal vyhlásit císářem a de facto, tak ukončil období Římské republiky. Jak vidno už ve starověku dezinformace sloužily hlavně ve prospěch totalitních režimů než demokracii.

Klamavé zprávy byly šířeny i o prvních křesťanech. Ti byli zdiskreditováni falešnými obvinění z kanibalismu a incestů. Ne, že by katolická církev byla v tomto ohledu v historii nějakým zářným příkladem, své protivníky, ať už to byli pohané, židé nebo muslimové popisovala později prakticky stejně. Asi nejznámější případ bylo obvinění židů v Trentu s vraždy malého chlapce. Na popud této smyšlenky se rozpoutal pogrom, při kterém bylo upáleno minimálně 15 židů. Nic nepomohly ani protesty papeže Sixta IV. Další pogromy po celé Evropě byly způsobené historkami o trávení studní nebo znesvěcování hostie. Netřeba zmiňovat, že šlo o veskrze absurdní obvinění.

Poněkud jiným případem byla slavná Konstantinova donace. Šlo o dokument vycházející z legendy o papeži Silvestrovi, který měl od císaře Konstantia získat vládu nad západní části Římské říše. Na základě této legendy v době karolinské vznikla dokonce falešná listina, tzv. Konstantinova donace. O ni papežství po staletí opíralo své nároky na světskou vládu. A to až do 15. století, kdy ji za falzifikát označili Lorenzo Valla a Mikuláš Kusánský, kteří si povšimli nedobového písma, zastaralé latiny a podivných názvů, které se ve starověku nevyskytovaly.

I když humanisté se svým principem „ad fontes“ se dají považovat za jedny z prvních bojovníků proti falešným informacím, někteří z nich stanuli i na opačné straně. Z původně nevinné satirické hříčky Pietra Aretina, která měla podobu poslední vůle zesnulého slona z papežova zvěřince, se stala doslova hit. Její úspěch Aretinovi vynesl místo u Medicejského dvoru a jeho schopnosti fabulace zpráv potom Medicejové využívali k politickým intrikám. Jak vidno i nepochopená satira se stala běžnou součástí historie fake news. A patrně tomu tak ještě dlouho bude - jak svědčí například poslední prezidentské volby.

Vznik knihtisku samozřejmě napomohl rychlejšímu šíření informací – a to i těch smyšlených. Hojně byly fake news využívaný během reformačních sporů. Ve Francii kolovaly desítky letáků, které obviňovaly kardinála Mazarina z nejrůznějších prohřešků. Od celkem typických jako byla například korupce až po zcela smyšlené nařčení ze sodomie se zvířaty. Další vlna fake news probíhala během Velké Francouzské revoluce a pravděpodobně napomohla k tomu, že na popravišti skončil nejen král, ale i jeho žena Marie Antoneta.

Ani počátky moderních států nezůstaly nepoznamenány. Například jeden z otců zakladatelů USA, Benjamin Franklin vyslal do světa smyšlenou zprávu o tlupě vraždících indiánů placených anglickým králem Jiřím III. To vše proto, aby Američany namotivoval během Války za nezávislost. 

Velmi oblíbené byly i fake news o afrických otrocích v Americe. K nejkurióznějším případům patří zpráva o černoších, kteří se náhle proměňovali v bělochy. Podstatně hůře to dopadlo, když guvernér Virginie William Gooch naletěl na zprávu o úspěšně potlačeném povstání otroků. Když zjistil, že jde o falešnou zprávu, nechal uvěznit a mučit řadu otroků, aby si zachoval tvář.

Vícekrát se v historii stalo, že to, co bylo původně zamýšleno jako satira, nebyly správně pochopeno. A v momentě, kdy humorné smyšlence uvěří dostatečné množství lidí, lehce se z toho stanou fake news.

Nejznámějším případem je vysílání povídky H.G: Wellse Válka světů v rádiu. Kvůli ní řada lidí uvěřila, že  opravdu probíhá mimozemská invaze. Trochu podobně dopadla série rádoby vědecký článků, které tvrdily, že se objevil mimozemský život na Měsíci. I když mezi popisovanými tvory byli netopýří muži a jednorožci, ani to spoustě lidí nebránilo v tom, aby článku uvěřili.

Minulé století je potom přímo lemováno propagandou, ať už jde o snahu ovlivnit veřejné mínění během světových válek, vytvořit argumenty pro holocaust nebo nekonečné dezinformační přestřelky během studené války - stačí připomenout slavný případ "kapitalistické" mandelinky. Jinými slovy fake news nejsou nic nového a prakticky každý z nás se s řadou z nich setkal ještě dávno předtím, než toto slovní spojení bylo „in“. Jenomže ani tisíciletá historie fake news nám nedá odpověď na tu nejzákladnější otázku – proč dezinformacím věříme.