Letohrádek Hvězda: Jeho stavitel Ferdinand Tyrolský byl rozporuplná postava našich dějin

Ferdinand Tyrolský se narodil 14. června 1529 v Innsbrucku. Byl druhorozeným synem českého a uherského krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. V dětství byl vychováván spolu se svým starším bratrem Maxmiliánem většinou v Innsbrucku, a to z důvodu ohrožení Vídně Osmanskou říší. Poté se rodina přesunula do Prahy, kde Ferdinand dostal vlastní dvůr.

Jeho otec Ferdinand I. Habsburský získal mimo jiné české země po smrti bratra své choti Anny, Ludvíka Jagellonského, který při bitvě u Moháče v srpnu 1526 zemřel bez potomka. Cesta k české koruně však nebyla snadná. V Čechách část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky, neboť zemskému sněmu náleželo právo volby panovníka. Zemské stavy si také ještě od Vladislava Jagellonského vymínily, že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce. Ferdinand se tuto nepříjemnost zpočátku snažil různě obejít, například z vlivu svého bratra, císaře Karla V., nakonec ale na svobodnou volbu přistoupil. Česká šlechta jej za krále po jeho četných příslibech zvolila. Českým králem byl Ferdinand korunován 24. února roku 1527. Ze svých inauguračních slibů ale nic nesplnil. Naopak jeho osobou vešla do českých zemí tvrdá ruka a prosazování v otázkách habsburské věci, které šlo především o moc a posílení pozice.

Obdobné to bylo i u osoby samotné Ferdinanda Tyrolského. Tento rakouský arcivévoda a později tyrolský hrabě zastával v českých zemích v letech 1547 až 1567 funkci místodržitele. Dosti nekompromisně a krutě vystupoval proti nekatolíkům. Například na hradě Křivoklátě nechal po dlouhém mučení uvěznit na 13 let českobratrského biskupa Jana Augustu.

S jeho osobou, stejně jako už s osobou jeho otce, ale též do českých zemí naplno vstupuje renesance a to jak v oblasti umění, architektury, tak i myšlení a vzdělávání. Mezi příklady této kombinace patří právě dílo Ferdinanda Tyrolského, letohrádek Hvězda.

Oboru Hvězda nad vsí Liboc zřídil už roku 1530 jeho otec král Ferdinand I., když zde koupil od břevnovského kláštera les Malejov. Následně jej nechal obehnat zdí, což souviselo s využitím prostoru coby lovecké obory. Tehdy byla ještě zvána jako „Nová královská obora“. Až podle plánů rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, zde byl v letech 1555 až 1558 postaven letohrádek Hvězda. Ferdinand Tyrolský sám položil základní kámen 27. června 1555.

Pro stavbu byla zvolena ideální pozice tehdy ještě daleko za Prahou, odkud sem vedla důležitá cesta. Letohrádek tak tak svým situováním a originální architekturou získával veliký vizuální účinek, který měl především reprezentativní a mocensky demonstrační účel. Přesné důvody výstavby stavby takovéhoto provedení však zůstávají záhadou a ani historici umění se dodnes neshodují.

Stavbu prováděli nejprve Juan Maria Avostalis del Pambio a Giovanni Lucchese, po nich Hans Tirol a Bonifác Wolmut. Letohrádek vznikl na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy, díky kterému získal své jméno.

Stavba, která jistě kombinovala též funkce rezidenční a rekreační, v sobě skrývá určitý filozofický podtext a patří do skupiny tzv. filosofických staveb. Ferdinand Tyrolský patřil ke ctitelům platónských idejí, vyznávající principy harmonie, symetrie a číselné symboliky. Není tedy divu, že své představy vtiskl i do dispozice letohrádku, jehož základem se staly dva protilehlé trojúhelníky, představující vyvážené propojení dvou protikladných sil – kladné a záporné. Čtyři úrovně stavby – podzemí, přízemí, 1. a 2. patro s pyramidovým stropem, pak mají symbolizovat zemi, vodu, vzduch a oheň. Uvnitř se též nachází bohatá štuková výzdoba.

V roce 1952 byl letohrádek částečně stavebně upraven, přesto si uchoval svou unikátní a originální kompozici. Do roku 1996 zde bylo Muzeum A. Jiráska a M. Alše. V roce 1962 byl zařazen na seznam národních kulturních památek. V současné době je zpřístupněn veřejnosti a uvnitř je umístěna expozice o bitvě na Bílé hoře, která se odehrála nedaleko od obory.