Kurtizána na ruském trůně: Panování Kateřiny II. Veliké zastínily její milenecké aférky

Žena, kterou si historie navždy bude pamatovat jako Kateřinu Velikou, nejdéle vládnoucí ženu na ruském trůně, byla nejstarší dcerou chudého pruského prince. Narodila se v roce 1729 jako Sofie Frederika Augusta Anhaltsko-Zerbstská. V roce 1744 byla tehdy patnáctiletá Sophie pozvána do Ruska, když si ji svobodná a bezdětná carevna Alžběta, dcera Petra Velikého, vyhlédla jako vhodnou ženu pro svého synovce a dědice Petra. Svatba se konala dne 21. srpna 1745, nevěsta zároveň konvertovala k pravoslaví a přijala jméno Jekatěrina, tedy Kateřina.

Toto manželství už odpočátku provázely skandály. Ačkoliv měla mladá pruská princezna za úkol především přivést na svět dědice, svazek zůstal i po osmi letech bezdětný. I proto Kateřinino manželství s Petrem nebylo příliš šťastné. Zpočátku si s o rok starším následníkem docela dobře porozuměla a stali se přáteli, ale časem se od sebe vzdalovali. Ve svých pamětech dokonce Kateřina popsala Petra jako idiota a opilce. Kateřinino postavení u ruského dvora zůstávalo kvůli absenci následníka dlouho nejisté a hrozilo jí, že pokud nesplní svoji základní mateřskou povinnost, bude se muset vrátit do Německa.

O otcovství Kateřininých dětí se vedou dohady

Manželé spolu až do roku 1752 nežili intimně, protože Petr trpěl fimózou (zúžená předkožka). V roce 1752 ale podstoupil jednoduchou operaci a manželství bylo konečně naplněno. Jejich první dítě zemřelo při potratu, ale 20. září 1754, devět let po sňatku, přivedla Kateřina na svět syna Pavla a v roce 1757 ještě dceru Annu, která však po dvou letech zemřela. Jejich otcem pravděpodobně nebyl Petr. Kvůli problémům v manželství totiž oba měli nemanželské poměry. Podle spekulací by Pavel mohl být synem Sergeje Saltykova, ruského vojenského důstojníka.

Tyto spekulace podpořila sama Kateřina, která ve svých memoárech uvedla, že Alžběta o jejím vztahu s Saltykovem věděla a podporovala ho. Server History.com uvádí, že zatímco historikové dnes spíše věří, že toto tvrzení bylo pouhým pokusem zdiskreditovat Petra a že on byl skutečný Pavlův otec, o otcovství tři dalších děti Kateřiny se už debaty nevedou - předpokládá se, že žádné z nich nebylo zplozeno Petrem. Těsně před narozením druhého dítěte, dcery Anny Petr prohlásil: „Nevím, kde moje žena ta svá těhotenství bere." Tentokrát byl zřejmě skutečným otcem dítěte další Kateřinin milenec Stanislav August Poniatowski, později známý jako polský král Stanislav II.

Měla Kateřina prsty ve vraždě cara Petra III.?

Když Alžběta v lednu 1762 zemřela, zdědil trůn její synovec jako Petr III. Vyhlásil také náboženskou svobodu, čímž si zajistil nenávist mocné pravoslavné církve. Chystal se také zrušit nevolnictví, ale na to už neměl čas. V roce 1762 se dopustil zásadní politické chyby, když během sedmileté války uzavřel mír s nepřítelem Ruska, tehdy již téměř poraženým pruským králem, Fridrichem II. Velikým. Příklon k Prusku a obdiv ke všemu německému vyvolaly proti carovi v ruském prostředí brzy velký odpor. Kateřina, která dávala okázale najevo smutek nad smrtí carevny Alžběty a kterou chtěl její manžel, který se s tím nijak netajil, poslat do kláštera, aby se mohl znovu oženit, získávala naproti tomu stále větší sympatie. Spory vedly až k tomu, že v červnu 1762 došlo v Rusku k převratu a car Petr III. byl zatčen.

Jeho manželka převzala vládu a vstoupila do historie jako carevna Kateřina II. Veliká. Při zatýkání nekladl odpor, podepsal abdikační prohlášení a nechal se odvézt do loveckého zámečku Ropša. Po nedlouhém věznění byl svržený car zabit při hádce s důstojníky, kteří ho ve vězení střežili. Jeho smrt byla připsána na vrub právě Kateřině. Petr byl totiž zavražděn Alexejem Orlovem, bratrem Kateřinina tehdejšího milence Grigorije. 

Kateřina II. Veliká - osvícenecká panovnice a reformátorka?

Během své vlády Kateřina čelila více než tuctu povstání. To zřejmě nejnebezpečnější přišlo v roce 1773, kdy se skupina ozbrojených kozáků a rolníků pod vedením Jemeljana Pugačova vzbouřila proti socioekonomickým podmínkám nejnižší ruské třídy – nevolníků. Povstalci obsadili rozsáhlá území od Uralu po Volhu. Ruská armáda nakonec začala povstalce zatlačovat. Pugačov byl nakonec svými vlastními lidmi v září 1774 vydán ruskému generálovi Suvorovovi, který ho nechal v železné kleci přepravit do Moskvy. Před soudem byl Pugačov fyzicky týrán, souzen a uznán vinným z velezrady a povstání proti carevně. Byl odsouzen k smrti a 21. ledna (10. ledna podle starého kalendáře) 1775 sťat v Moskvě. 

Sama Kateřina se považovala za osvícenou panovnici a velkou reformátorku. Tento poněkud zkreslený obraz carevny šířili v západní Evropě rovněž její přátelé z řad učenců, které buď finančně podporovala (např. Denis Diderot) nebo s nimiž léta udržovala písemný kontakt (např. Voltaire). Ve skutečnosti většina carevniných reforem zůstala jen na papíře a za jejího života se nerealizovala, protože je zastavila obrovská ruská byrokracie. Pro naprostou většinu obyvatel Ruska – tedy nevolníků bez majetku, se za vlády Kateřiny Veliké nic nezměnilo.

Na druhé straně ale napsala řadu knih, brožur a vzdělávacích materiálů zaměřených na zlepšení ruského vzdělávacího systému. Školství však nakonec také zůstalo na stejné úrovni a nadále asi 97 % obyvatel Ruska neumělo číst a psát. Mezi negramotné patřila i většina šlechticů, což bylo v té době třeba v Evropě naprosto nepředstavitelné.

Její zahraniční politika byla velmocenská, protože Kateřina byla velmi ctižádostivá. To nejvíce pocítilo Polsko a Osmanská říše. S Pruskem a Rakouskem se dohodla na dělení Polska a získala během tří dělení Polska velké územní zisky – oblast Litvy, Běloruska, Ukrajiny. Na polský trůn dosadila svého milence z mládí Stanislava II. Augusta Poniatowského.

Ve válkách s Tureckem získala Kateřina oblast krymského chanátu. Správu nově dobytých území dostal za úkol její milenec (a možná i manžel) Grigorij Potěmkin. Ten chtěl svou vládkyni na inspekční cestě ohromit vzornými vesničkami a nechal postavit kulisy ( odtud „Potěmkinovy vesnice“). V dalších rozpínavých snahách na Balkán již Rusko zastavily ostatní evropské mocnosti.

Kurtizána na ruském trůně?

Kateřina za život vystřídala celou řadu milenců, po skončení vztahů se k nim většinou chovala velmi štědře. V tomto ohledu byla zcela bez skrupulí a nenamáhala se něco předstírat. Dvůr si postupně zvykl na její četná milostná dobrodružství. Carevniným favoritům byla udělována funkce generálního adjutanta s platem 10 tisíc rublů měsíčně. V této funkci se vystřídalo celkem 21 mužů, většinou mladých důstojníků průměrných schopností. Svým milencům propůjčovala tituly, pozemky, zámky a někdy dokonce i poddané – zároveň je ale nenechala zasahovat do své vlády. Existovaly však dvě výjimky. Tou první byl gardový důstojník Grigorij Grigorjevič Orlov, jeden z hlavních iniciátorů převratu v roce 1762. Favoritem carevny a jejím blízkým rádce se stal bezprostředně poté a zůstal jím po deset let.  Druhou pak byl Grigorij A. Potěmkin. Spekuluje se dokonce, že se s Kateřinou tajně vzali.

Vzhledem k tomu, jako měla císařovna šokující pověst, není nepřekvapivé, že se kolem její osoby točila celá řada drbů. Když 17. listopadu 1796 zemřela, její nepřátelé u dvora začali šířit různé zvěsti o posledních dnech Kateřiny. Někteří tvrdili, že všemocná vládkyně zemřela na záchodě. Ještě známější je příběh, který koloval po staletí a který tvrdil, že Kateřina zemřela při sexuálním aktu s koněm. To ale není pravda – carevna zemřela ve své posteli na mrtvici.

Přestože získala přídomek Veliká, pro carskou rodinu byla ženou, která „pošpinila dynastii“. Byla sexuálně nespoutaná, prožila divoké eskapády s muži, chlapci i ženami, využívala i četné placené milence. Alexandr Sergejevič Puškin ji dokonce nazval „kurtizánou na ruském trůně“. Ještě v šedesáti letech si vydržovala 22letého milence. Kateřina také za svůj život nasbírala spoustu nábytku s pornografickými motivy. Její proslulá sbírka obsahuje například židle s vyřezanými nahými muži, nebo stůl zdobený vyřezanými penisy. Nemluvě o celé řadě velmi explicitních sexuálních obrazů.